IV.ÚS 222/96 · Ústavní soud České republiky

K přikázání věci jinému místně příslušnému soudu z důvodů nutnosti a vhodnosti podle § 12 o.s.ř.. K čl . 38 odst. 1 Listiny

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 7. října 1996

v senátě ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. proti usnesení

Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 1996, čj. 8

Nc 574/96-18, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.

6. 1996, čj. 8 Nc 574/96-18, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž věc byla

přikázána Okresnímu soudu v Táboře z důvodu vhodnosti, stěžovatel

v podstatě uvádí, že tímto rozhodnutím byl odňat svému zákonnému

soudci, čímž došlo k porušení článku 38 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje proto z uvedených

důvodů zrušení napadeného usnesení.

Krajský soud v Českých Budějovicích ve vyjádření předsedy

senátu JUDr. B. P. ze dne 28. 8. 1996 uvedl, že o delegaci vhodné

bylo rozhodnuto podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., tedy na

základě zákonné úpravy. Z uvedených důvodů považuje proto ústavní

stížnost za neopodstatněnou a navrhuje její zamítnutí.

Vedlejší účastnice JUDr. I. D. se k podané ústavní stížnosti

nevyjádřila.

Z obsahu spisu 6 C 23/96 Okresního soudu v Českém Krumlově

Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal žalobu na náhradu škody

ve výši Kč 2 592,20 proti své bývalé manželce JUDr. I. D., a to

u Okresního soudu v Českém Krumlově, jako soudu místně příslušného

ve smyslu ustanovení § 87 písm. a) o. s. ř., neboť vedlejší

účastnice má v obvodu tohoto soudu své stálé pracoviště. Krajský

soud v Českých Budějovicích, navzdory negativnímu stanovisku

stěžovatele, přikázal věc (v napadeném usnesení je nesprávně

uvedeno "věc se postupuje") Okresnímu soudu v Táboře z důvodu

vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., a to s poukazem

na určitá specifika jihočeských okresních soudů s převážně malými

kolektivy pracovníků. Navíc Okresní soud v Táboře, jak dále uvádí

krajský soud, je stěžovateli z obvodu krajského soudu v Českých

Budějovicích nejblíže, čímž je vyhověno i potřebám procesní

ekonomie.

Předpokladem postupu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.,

jak konstatoval již Vrchní soud v Praze v jiném sporu mezi týmiž

účastníky, vedeném pod sp. zn. 5 C 401/95 Okresního soudu v Českém

Krumlově, jsou okolnosti, umožňující hospodárnější, rychlejší či

po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednávání věci

jiným, než podle zákona příslušným, soudem. Skutečnost, že

účastník řízení je soudcem příslušného soudu, důvodem takového

postupu není. V úvahu by mohlo tedy přicházet přikázání věci

jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř., podle kterého

příslušný soud o věci nemůže jednat, protože jeho soudci jsou

vyloučeni (§ 14 o. s. ř.). O posléze uvedený případ však

v projednávané věci nejde, když kupříkladu sám předseda Okresního

soudu v Českém Krumlově se vyjádřil tak, že se necítí být podjat.

Ústavní soud sdílí proto stěžovatelův názor, že pro postup podle

ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny podmínky, zejména

když stěžovatel trval na projednání věci Okresním soudem v Českém

Krumlově a moment hospodárnosti je zde vskutku zcela zanedbatelný.

Tím, že přikázal podle ustanovení § 12 odst. 2 věc Okresnímu

soudu v Táboře, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny

podmínky uvedené v tomto ustanovení, porušil tedy Krajský soud

v Českých Budějovicích stěžovatelovo ústavně zaručené právo

zakotvené v článku 38 odst. 1 Listiny, podle kterého nikdo nesmí

být odňat svému zákonnému soudci. Ústavní soud proto z uvedených

důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a)

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené

usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona

zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. října 1996