Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding missed 15-day deadline for declaring judgment ineffective.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by L.C.I.-Legal Consultancy Internacional against lower court rulings. The applicant argued that a judgment delivered via electronic mailbox was not effectively served, rendering her subsequent request to declare the judgment ineffective untimely under the Civil Procedure Code. The Court found no violation of constitutional rights, noting the applicant had been aware of the document for over a month before filing her request, and that the lower courts correctly applied the law without arbitrary discretion.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 50d odst. 1 o. s. ř.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court does not review the interpretation of simple law or factual findings unless there is an extreme excess of discretion or extreme inconsistency between legal conclusions and established facts.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti společnosti L.C.I.-Legal Consultancy Internacional spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, Týnská ulička 4, zastoupené Mgr. Zuzanou Lenz, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 8, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 Cm 217/1998 ze dne 13. ledna 20012 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Cmo 47/2012 ze dne 20. září 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu shora označeného usnesení odvolacího soudu, bylo tímto rozhodnutím jako věcně správné potvrzeno usnesení soudu I. stupně, jímž byl zamítnut návrh v daném řízení žalované stěžovatelky na určení neúčinnosti doručení rozsudku soudu I. stupně sp. zn. 7 Cm 217/1998 ze dne 19. 4. 2011 v podstatě s odůvodněním, že tento návrh byl stěžovatelkou podán po uplynutí zákonem stanovené 15 denní lhůty (§ 50d odst. 1 o. s. ř.).
Stěžovatelka v důvodech své ústavní stížnosti tomuto závěru obecných soudů oponuje a tvrdí, že vydaný rozsudek (který ve stížnosti podrobuje kritice, považuje jej za nezákonný a vydaný v nepřiměřené době), jež byl doručován prostřednictvím datové schránky, jí nebyl z důvodů dále rozvedených doručen účinně, v této souvislosti se dovolává zákona č. 300/2008 Sb. a důvodové zprávy k němu a odvolacímu soudu pak vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhla zrušení napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky nebyl zjištěn. Obecné soudy v dané věci na základě zjištěného skutkového stavu - který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat - ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, objasnily - zejména poukazem na stěžovatelkou nezpochybňovaný fakt, že se s doručovanou písemností seznámila zhruba měsíc a půl před tím, než návrh na určení neúčinnosti podala - z jakých důvodů nepovažují v posuzovaném případě za splněnou základní a prvotní podmínku ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř. Na jejich rozhodnutí tak lze odkázat. Ústavní soud uzavírá, že napadené rozhodnutí nevykazuje prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 84/94
). Zároveň také připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl, a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu