Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3767/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.3767.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as Constitutional Court reviews only constitutional principles, not factual errors in civil judgments.

Geschäftsnummer II.ÚS 3767/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a company against a district court's dismissal of an insurance claim. The lower court ruled that the claimant could not be a creditor because the debt did not exist at the time of assignment, a finding the complainant argued was factually incorrect and procedurally unfair. The Constitutional Court dismissed the appeal because it lacks jurisdiction to review factual errors or logical inconsistencies in civil judgments, intervening only when fundamental constitutional rights are violated.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 83 odst. 1 Ústavy; čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; The Constitutional Court of the Czech Republic does not review factual errors or logical inconsistencies in civil judgments, intervening only when fundamental constitutional rights are violated.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction civil judgment review factual error appeal constitutional complaint dismissal insurance claim dispute

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu
§ 157 odst. 2 občanského soudního řádu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti společnosti Nehodová služba, s. r. o., se sídlem Froncova 4/268, Praha 9 - Hostavice, zastoupené Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem Palackého ul. 15/715, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 24 C 43/2011-30 ze dne 6. 6. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 10. 2012, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž mělo být porušeno její ústavní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení částky 7 631 Kč s přísl. úrokem (představující neuhrazenou část pojistného plnění) a stěžovatelce byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalované České pojišťovně, a. s. Soud vzal za prokázané, že žalovaná částka představuje část pohledávky za žalovanou, která byla na stěžovatelku postoupena z titulu nároku na zaplacení pojistného plnění. Protože však uplatněná pohledávka v době jejího postoupení neexistovala, stěžovatelka nemůže být věřitelem žalované.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje na judikáty Ústavního soudu vyjadřující se k otázce přezkoumatelnosti a přesvědčivosti soudních rozhodnutí, s nimiž je dle jejího přesvědčení argumentace Obvodního soudu pro Prahu 1, užitá v odůvodnění napadeného rozsudku, v rozporu. Stěžovatelka má za to, že pravomocné rozhodnutí se vyznačuje flagrantní věcnou nesprávností, závěr soudu je v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a jeho zdůvodnění je nepřesvědčivé a nelogické.

Po zvážení stížnostních námitek a obsahu napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Ve vztahu k povaze projednávané věci je především nezbytné zdůraznit, že vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. § 202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež ve skutečnosti nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo zasaženo do ústavně garantovaných práv, předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí

sp. zn. III. ÚS 3672/12

,

II. ÚS 4668/12

,

III. ÚS 4497/12

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Uvedené podmínky však v projednávané věci zjevně splněny nejsou.

Ústavní soud v závěrech obecného soudu učiněných v dané věci nic extrémního, nelogického či zásadně nespravedlivého nezjistil. Soud své rozhodnutí zdůvodnil adekvátně a v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu (§ 157 odst. 2), přičemž jde o odůvodnění racionální a srozumitelné. Důvod k zásahu Ústavního soudu tedy není dán.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu