Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1742/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.1742.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as unfounded regarding lawyer fees for state-appointed joint representatives in criminal cases.

Geschäftsnummer II.ÚS 1742/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a lawyer representing joint victims in a criminal fraud case. The court found that lower courts correctly distinguished between a state-appointed representative under § 51a of the Criminal Procedure Code and a joint representative under § 44, meaning the state is not liable for fees in the latter scenario. Consequently, the court ruled the applicant's arguments regarding unequal treatment and misleading statements were unfounded and dismissed the complaint as clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 44 odst. 2 tr. ř.; § 51a tr. ř.: The state is not obligated to pay fees for a joint representative of victims appointed under § 44 of the Criminal Procedure Code, distinguishing it from the state-appointed defender under § 51a, and thus the lower courts' decision does not violate fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint joint representative criminal procedure code state liability unfounded complaint legal fees fundamental rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je uvedena zvláštní kategorie návrhů zjevně neopodstatněných.
§ 44 odst. 2 tr. ř.
ř., nikoli dle § 44 odst. 2 tr. ř., přičemž není její věcí, aby přezkoumávala, zda jednotliví poškození požádali o bezplatnou právní pomoc.
§ 51a tr. ř.
a ustanovením zmocněnce nemajetnému poškozenému k návrhu tohoto poškozeného podle § 51a tr. ř. Pouze na základě druhého ze jmenovaných rozhodnutí je takto ustanovený zmocněnec oprávněn zastupovat poškozeného a jeho odměnu a náhradu hotových výdajů hradí stát.
čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 1, čl. 28 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod
1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1, čl. 28 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 763/05
Constitutional Court voids regional court ruling for violating lawyer's property rights by applying wrong fee schedule.
I. ÚS 3336/09
Constitutional Court of Czech Republic found lower courts violated legitimate expectations by denying defense attorney fees without specific itemization.
I. ÚS 1595/10
Constitutional Court allows lawyer's fee claim by annulling higher court ruling on procedural fairness and property rights.
I. ÚS 344/04
Constitutional Court allows lawyer's fee claim by ruling lower courts violated property rights via retroactive statute application.
I. ÚS 505/05
Constitutional Court allows lawyer's fee claim by rejecting retroactive statute of limitations due to legitimate expectation.
I. ÚS 2883/10
Constitutional Court dismissed appeal claiming unfair process over criminal lawyer fee award denial.
I. ÚS 1796/12
Concurrent attorney fees for victims' representatives rejected as state does not pay under criminal procedure law.
II. ÚS 1738/12
Constitutional Court dismisses lawyer's claim that state-funded defense appointment violated his right to remuneration.
IV. ÚS 1768/12
Constitutional Court dismisses appeal regarding lawyer fees in criminal proceedings where state does not cover costs. The Court rejects the claim that lower courts violated property rights. The decision upholds the distinction between appointed and selected counsel regarding fee liability. The ruling confirms lower courts correctly applied the law without exceeding constitutional limits. No constitutional violation was found in the lower courts' reasoning. The appeal is dismissed as clearly unfounded based on established legal principles.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti JUDr. Marie Minářové, advokátky se sídlem Ludmily Konečné 14, Brno, zastoupené JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou se sídlem Bartošova 4, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012 sp. zn. 9 To 12/2012 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012 sp. zn. 4 T 20/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 5. 2012, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její ústavní práva garantovaná čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1, čl. 28 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 4 Ústavy České republiky.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení, v němž byla opatřením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze (poté, co byl zproštěn z funkce zmocněnce JUDr. Karel Mikulášek) ustanovena společným zmocněncem 148 poškozených pro oblast Brno v trestní věci vedené proti Ing. I. B., Ing. P. A. a Ing. E. M., obviněným z trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. z. Po pravomocném ukončení věci stěžovatelka vyúčtovala podle advokátního tarifu vzniklé náklady, městský soud však její návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů zamítl a stížnostní soud zamítavé rozhodnutí potvrdil s tím, že nejde o ustanovení zmocněnce poškozeného ve smyslu § 51a tr. ř., a stát proto není povinen hradit náklady zmocněnce podle § 151 tr. ř. Stěžovatelka je přesvědčena, že oba soudy rozhodly nesprávně, neboť příslušné normy aplikovaly přepjatě formálně. Má za to, že společným zmocněncem byla ustanovena dle § 51a odst. 1 tr. ř., nikoli dle § 44 odst. 2 tr. ř., přičemž není její věcí, aby přezkoumávala, zda jednotliví poškození požádali o bezplatnou právní pomoc. Poukazuje též na to, že jí předsedkyně senátu sdělila, že náklady zmocněnce bude hradit stát podle § 151 odst. 1 tr. ř. Zdůrazňuje, že vykonávala práci ve prospěch a v zájmu veřejném a nelze po ní spravedlivě požadovat, aby tuto práci dělala zadarmo. Ani po poškozených nelze požadovat, aby hradili náklady zmocněnce, který byl ustanoven státem v zájmu plynulosti trestního řízení. V tom vidí nerovnost s poškozenými, kteří si svá práva mohou uplatňovat sami. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 763/05

,

I. ÚS 3336/09

,

I. ÚS 1595/10

,

I. ÚS 344/04

a

I. ÚS 505/05

.

Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je uvedena zvláštní kategorie návrhů zjevně neopodstatněných. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Tato specifická a relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Za zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud považuje rovněž takovou, v níž je předestřeno tvrzení o porušení ústavním pořádkem chráněného základního práva či svobody, které již dříve Ústavní soud v obdobné ústavní stížnosti posoudil a shledal neodůvodněným. Tak tomu je i v nyní projednávané věci.

Posuzovaná ústavní stížnost, respektive v ní uplatněné argumenty, jsou obdobné jako námitky již řešené Ústavním soudem v rámci ústavních stížností jiných společných zmocněnců poškozených v dané trestní věci, vedené proti obviněným Ing. I. B., Ing. P. A. a Ing. E. M., a to JUDr. Kateřiny Perthenové (

sp. zn. I. ÚS 2883/10

), JUDr. Milana Chrudiny (

sp. zn. II. ÚS 1738/12

), JUDr. Pavla Vespalce (

sp. zn. IV. ÚS 1768/12

) a JUDr. Ervína Perthena (

sp. zn. I. ÚS 1796/12

), které byly již dříve odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. V důsledku toho jsou obdobné i důvody, pro které nelze uplatněným námitkám stěžovatelky přisvědčit.

Jak již Ústavní soud uvedl v usnesení

sp. zn. I. ÚS 1796/12

ze dne 1. 10. 2012 (v němž také shrnul závěry vyslovené ve shora citovaných obdobných věcech), nelze mít námitek proti závěru obecných soudů, že je zásadní rozdíl mezi rozhodnutím o výběru společného zmocněnce poškozených podle § 44 odst. 2 tr. ř. a ustanovením zmocněnce nemajetnému poškozenému k návrhu tohoto poškozeného podle § 51a tr. ř. Pouze na základě druhého ze jmenovaných rozhodnutí je takto ustanovený zmocněnec oprávněn zastupovat poškozeného a jeho odměnu a náhradu hotových výdajů hradí stát. Pokud jde tedy o určení společného zmocněnce dle § 44 odst. 2 tr. ř., je takový zmocněnec povinen zastupovat poškozeného teprve na základě plné moci udělené mu poškozeným, a náklady zmocněnce stát nehradí. Takový výklad byl shledán ústavně souladným již v usnesení

sp. zn. I. ÚS 2883/10

ze dne 8. 12. 2011, na něž obecné soudy obou stupňů příznačně poukázaly i v nyní projednávané věci. Ústavní soud na uvedeném právním názoru nehodlá nic měnit s tím, že v řešení § 44 odst. 2 tr. ř. shledává obdobu s řešením určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii.

V uvedeném rozhodnutí

sp. zn. I. ÚS 1796/12

Ústavní soud řešil i námitku stran zavádějícího sdělení předsedkyně senátu, že náklady zmocněnců bude hradit stát. I v tomto směru lze odkázat na jeho závěr, že postup předsedkyně senátu lze sice skutečně místy považovat za zavádějící, nicméně v každém případě z její strany nedošlo k vydání formalizovaného rozhodnutí ve smyslu zákona, které jediné by, zejména u osob právně znalých, mohlo plnohodnotně vzbudit legitimní očekávání stran zadání úkolu a příslibu zaplacení odměny za něj. Lze proto souhlasit s obecnými soudy v tom, že si společní zmocněnci museli být vědomi požadavků, jež klade zákon na řádný výkon pravomoci soudu. Jinou možnost stěžovatelka (jako advokátka – zmocněnec poškozených), než aby vzniklé náklady vyúčtovala poškozeným, které zastupovala, nemá.

Odkaz stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu je nepřípadný, neboť ta se týká rozhodování o odměně advokáta jako zástupce ustanoveného účastníka řízení rozhodnutím soudu v civilních věcech a rozhodování o odměně a náhradě výdajů ustanoveného obhájce v trestních věcech, nikoli však postupu dle ustanovení § 44 odst. 2 tr. ř.

Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Postupoval proto podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu