Constitutional Court dismisses constitutional complaint and request to revoke fee regulations for legal representation in cost proceedings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court's ruling on litigation costs. The plaintiff argued that the decision violated her fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and the Constitution. The Court rejected these claims, citing its established precedent that such cost rulings are constitutionally compliant and that the request to revoke the fee regulations was accessory to the main complaint.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court dismisses constitutional complaints challenging court rulings on litigation costs when the applicant's arguments have been previously rejected in consistent precedent, and accessory requests to revoke fee regulations are dismissed alongside the main complaint.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jiřího Muchy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. října 2012 č. j. 117 EC 853/2010-33, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a bodů 1, 2, 3 a 4 ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších změn, takto:
I. Návrh se odmítá.
II. Návrh na zrušení § 3 odst. 1 bod 1., 2., 3. a 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. o nákladech řízení v záhlaví označeného rozsudku obecného soudu ve věci nároku z nezaplaceného jízdného a s ním související přirážky. Domnívá se, že tímto pravomocným rozhodnutím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a do práva zaručeného v čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a též porušen čl. 90 Ústavy. Spolu s ústavní stížností podává ve smyslu ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrh na zrušení shora uvedených ustanovení o. s. ř. a vyhlášky č. 484/2000 Sb.
Průběh řízení před obecným soudem, obsah rozhodnutí, v něž vyústilo, jakož i obsah ústavní stížnosti netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou účastníkům řízení i Ústavnímu soudu známy.
Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi, kterými stěžovatelka brojila proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků obecných soudů vydaných v obdobných sporech, se Ústavní soud ve svých senátech opakovaně zabýval a právní názor jimi zastávaný v těchto věcech shledal ústavně konformním. Svůj neměnný postoj k dané právní problematice již vyjádřil v mnoha ze svých předchozích rozhodnutí, v nichž podrobně vyložil, z jakých důvodů nemůže argumentace stěžovatelky obstát (zejména nález
sp. zn. I. ÚS 988/12
ze dne 25. 7. 2012 či např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 853/12
,
II. ÚS 1266/12
,
I. ÚS 2581/12
,
III. ÚS 2612/12
,
IV. ÚS 2814/12
,
IV. ÚS 2953/12
aj.). Vzhledem k tomu, že obsah této judikatury Ústavního soudu je stěžovatelce i účastníku řízení již znám, postačí na ni pro stručnost plně odkázat.
Co se týče návrhu stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení právních předpisů ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu, jedná se o návrh akcesorický, který sdílí osud ústavní stížnosti, což plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu.
Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud, mimo ústní jednání, v důsledku uvedeného rozhodl, jak ve výrocích I. a II. usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu