Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 242/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.242.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal on litigation costs as procedural issue not requiring constitutional review.

Geschäftsnummer I.ÚS 242/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint regarding the denial of litigation costs. The applicant argued that a seven-year delay and partial success in administrative proceedings justified a constitutional violation of fair trial rights. The court ruled that such cost decisions generally do not reach the intensity required to constitute a fundamental rights violation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding litigation costs are inadmissible unless the decision involves extreme arbitrariness or violates fundamental rights to an exceptional degree.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint litigation costs fair trial rights procedural excess partial success administrative proceedings fundamental rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
II. ÚS 130/98
Constitutional Court dismisses appeal for lack of detailed reasoning on litigation costs as standard legal issue.
I. ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
IV. ÚS 303/02
Constitutional Court dismisses appeal on court costs, ruling ordinary court discretion is not a fundamental rights violation.
III. ÚS 255/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.
IV. ÚS 131/08
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by denial of litigation costs. The Court ruled the appeal was clearly unfounded. The Court found no constitutional violation. The Court distinguished this case from prior precedents regarding partial success. The Court emphasized the lower court's reasoning was sufficient. The Court upheld the lower court's decision on costs. The Court rejected the claim of unfair process. The Court noted the appellant had significant success. The Court concluded the appeal lacked merit. The Court affirmed the lower court's cost ruling.
II. ÚS 464/09
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding court costs application under § 150 of Civil Procedure Code.
II. ÚS 2608/09
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding court costs allocation in contract dispute.
I. ÚS 1099/09
Constitutional Court rules that courts must address defense objections regarding improper police instructions to ensure fair trial rights.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele O. Z., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem Štěpánská 57/630, 110 00 Praha 1, proti výroku III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 9 A 105/2011, za účasti Městského soudu v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svých základních práv zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení v záhlaví uvedeného nákladového výroku obecného soudu.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným nákladovým výrokem III bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem I přitom bylo rozhodnuto tak, že specifikovaná rozhodnutí Policie ČR se ve vymezeném rozsahu zrušují a výrokem II bylo rozhodnuto, že ve zbývajícím rozsahu se řízení o žalobě zastavuje. Stěžovatel ve správním soudnictví brojil proti rozhodnutím Policie ČR, kterými mu byly částečně odepřeny informace o obsahu policejního spisu. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 9 Ca 100/2006, žalobu zamítl. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 1 Af 98/2008, byl tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Stěžovatel namítá, že od uplatnění žádosti o informace do rozhodnutí Městského soudu v Praze uplynulo celkem 7 let a 11 měsíců. Přičemž na nákladech řízení za tuto dobu stěžovatel vynaložil celkem 37 040 Kč. Zpochybňuje především závěr soudu, že ve sporu byl úspěšný toliko z 50% (a z 50% procesně neúspěšný), neboť rozsudek neobsahuje zamítavý výrok, pouze výrok o zastavení žaloby ve zbývajícím rozsahu. V postupu Městského soudu v Praze stěžovatel spatřuje procesní exces (ve smyslu nálezu

sp. zn. I. ÚS 1099/09

.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Při posuzování problematiky nákladů řízení Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Ve svých předchozích rozhodnutích Ústavní soud uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. nálezy

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. II. ÚS 130/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

,

sp. zn. IV. ÚS 303/02

,

sp. zn. III. ÚS 255/05

nebo

sp. zn. IV. ÚS 131/08

veřejně dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících rozhodování o nákladech řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek libovůle (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 464/09

či

sp. zn. II. ÚS 2608/09

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Městský soud v Praze podrobně odůvodnil napadený výrok na str. 14 - 15 rozsudku, když uvedl, že stěžovatel měl jak před Městským soudem v Praze, tak před Nejvyšším správním soudem úspěch pouze částečný. Městský soud v Praze odkázal na předcházející rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 1 Af 98/2008, který rovněž ve svých úvahách rozdělil obsah sporu nejen věcně, ale i pro účely procesního postupu soudu. Rovněž se Městský soud v Praze vypořádal s námitkou omezení žaloby, což nastalo až po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Na podrobné odůvodnění nyní postačí dále odkázat, s tím, že Ústavní soud není oprávněn aplikaci a interpretaci jednoduchého práva v rozsahu, jak to požaduje stěžovatel, přezkoumávat.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu