Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1099/09 ECLI:CZ:US:2009:1.US.1099.09.1 KI-generiert

Constitutional Court rules that courts must address defense objections regarding improper police instructions to ensure fair trial rights.

Geschäftsnummer I.ÚS 1099/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Gutgeheissen (Allowed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic ruled that lower courts violated the right to a fair trial by failing to address defense objections regarding improper police instructions. The applicant, a defense attorney, argued that her fees were denied because the court incorrectly classified her objections as mere formulation issues rather than legal services. The court held that general courts must examine police errors and justify fee denials based on the nature of the act, even for small amounts.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Chl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; Chl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: Courts must address defense objections regarding improper police instructions to ensure the right to a fair trial is not violated by ignoring procedural errors.

Schlagwörter

KI-generiert
right to fair trial defense attorney fees police procedural error objections to expert opinion constitutional review legal service classification procedural justice

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Art. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod
Tímto usnesením byla stěžovatelce, jako ustanovené obhájkyni, přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 11 550 Kč, přičemž jí nebyla přiznána odměna ve výši poloviny za úkon označený jako sepsání námitek podle § 105 odst.
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a v záhlaví uvedená usnesení Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
§ 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Nález sp. zn. I. ÚS 257/05 ze dne 20. 12. 2005

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Povinnost soudu vypořádat se s námitkami podanými v důsledku nesprávného poučení

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 13. srpna 2009

sp. zn. I. ÚS 1099/09

ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. M. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 4 Tmo 127/2008 a proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 10. 2008 č. j. 2 Tm 5/2008-192, jimiž stěžovatelce jako ustanovené obhájkyni nebyla přiznána odměna a režijní paušál ve výši 975 Kč.

Výrok

I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 4 Tmo 127/2008 a usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 10. 2008 č. j. 2 Tm 5/2008-192 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Obě usnesení se proto ruší.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud") a usnesení Okresního soudu Brno-venkov (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a práva na legitimní očekávání podle čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod.

Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl její stížnost proti usnesení soudu prvního stupně. Tímto usnesením byla stěžovatelce, jako ustanovené obhájkyni, přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 11 550 Kč, přičemž jí nebyla přiznána odměna ve výši poloviny za úkon označený jako sepsání námitek podle § 105 odst. 3 trestního řádu (dále též "TrŘ"), neboť, jak uvedl soud prvního stupně, šlo pouze o námitky k formulaci otázek soudu. K tomu odvolací soud doplnil, že se nejednalo o znalecký posudek, ale pouze o odborné vyjádření, u něhož trestní řád počítá se zcela neformálním postupem při jeho opatřování a provádění a je s ním zacházeno jako s listinným důkazem. Proto podání obhájkyně, vztahující se k opatření důkazu odborným vyjádřením, kdy ohledně tohoto důkazu postupují orgány činné v trestním řízení naprosto neformálním způsobem, se svým charakterem ani nepřibližuje úkonům právní služby, jak je má na mysli ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Nic na tom nemění ani skutečnost, že k podání zmíněného odborného vyjádření orgány činné v trestním řízení znalce přibraly opatřením.

Stěžovatelka uvedla, že k porušení jejích ústavně zaručených práv došlo tím, že jí nebyla přiznána odměna ustanoveného obhájce ve výši 675 Kč a 300 Kč jako režijní paušál za námitky sepsané vůči otázkám uvedeným v opatření, kterým byl přibrán znalec k podání odborného vyjádření. V rovině procesní namítla, že odvolací soud se zabýval toliko povahou úkonu orgánu činného v trestním řízení z hlediska jeho formy a podobně nahlížel i na její "podání obhájkyně". Taková úvaha, podle stěžovatelky, zcela míjí odůvodnění stížnosti a jejím důsledkem je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Navíc, soud prvního stupně své rozhodnutí (stran významu námitek proti formulaci odborných otázek položených znalci podle § 105 odst. 3 TrŘ a stran institutu právní pomoci) neodůvodnil vůbec. V rovině věcné dále namítla, že zákon nestanovil v případě přibrání znalce, ani v případě vznesení námitek, procesní formu takového úkonu. Ustálená praxe využívá k přibrání znalce tzv. opatření a námitky jako zvláštní procesní postup, kterým se lze domáhat přezkoumání rozhodnutí policejního orgánu. Jedná se tedy o kvalifikovanou formu dokazování, pro jejíž užití (přibrání znalce) musí být splněny věcné i procesní podmínky. Obdobná úvaha platí i pro institut námitek. Je-li klientem advokáta mladistvý, pak k uplatnění námitek je dvojnásob třeba odborných znalostí advokáta. Proto je stěžovatelka přesvědčena, že pokud v zastoupení svého klienta vznesla písemné námitky, poskytla mu právní službu a za její poskytnutí jí náleží odměna podle advokátního tarifu. V dané věci je pak třeba při rozhodování o odměně ustanoveného advokáta postupovat podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. m) a odst. 2 písm. d) téhož předpisu. Z těchto důvodů stěžovatelka vnímá postup obecných soudů jako porušení svého práva na legitimní očekávání.

Ústavní soud zaslal návrh k vyjádření obecným soudům obou stupňů, které odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí s tím, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo.

Po prostudování ústavní stížnosti, obsahu napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 2 Tm 5/2008 Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v detailech nepřezkoumává každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení podústavního práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti či vykazoval-li by prvky svévole [srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 607/04

ze dne 16. 2. 2006 (N 39/40 SbNU 325), nález

sp. zn. III. ÚS 191/06

ze dne 25. 1. 2007 (N 14/44 SbNU 183), nález

sp. zn. III. ÚS 624/06

ze dne 8. 2. 2007 (N 27/44 SbNU 319), usnesení

sp. zn. III. ÚS 413/08

ze dne 4. 3. 2008, ve SbNU nepublikované, avšak dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Právě v posuzovaném případě však k takovému rozporu s principy spravedlnosti došlo.

Stěžovatelka mimo jiné poukázala na porušení procesních předpisů týkajících se posuzování námitek proti opatření policejního orgánu, kterým byl přibrán znalec k podání odborného vyjádření. V tomto směru je v obecné rovině nutno poukázat na znění § 105 odst. 1, 3 a 5 TrŘ. Ustanovení § 105 TrŘ stanoví: "(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. ... O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. ... (3) Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodů, které stanoví zvláštní zákon. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku. ... (5) O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která je podle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření vždy bez úplaty.".

Z uvedeného vyplývají následující závěry a podstatné rozdíly mezi odborným vyjádřením a znaleckým posudkem, důležité pro rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení ustanovenému obhájci.

Je zřejmé, že odborná vyjádření nejsou znaleckým posudkem a trestní řád závazným způsobem nestanoví jejich obsah a formální náležitosti. V případě, že je k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení třeba odborných znalostí, orgán činný v trestním řízení o odborné vyjádření neformálním úkonem požádá, a to třeba i znalce (viz citovaný odstavec 5 ustanovení § 105 TrŘ). O neformálnosti odborného vyjádření svědčí i skutečnost, že trestní řád orgánu činnému v trestním řízení neukládá povinnost vyrozumět obviněného o žádosti o odborné vyjádření (viz odstavec 1 větu čtvrtou) a proti osobě zpracovatele odborného vyjádření (i kdyby to byl znalec) nedává možnost vznést námitky, stejně tak není možnost vznést námitky proti jeho odbornému zaměření, případně proti formulaci otázek (srov. odstavec 3 větu třetí).

Za situace, kdy pro složitost věci není odborné vyjádření postačující, orgán činný v trestním řízení přibere znalce. Pro tento postup stanoví trestní řád již závazný postup. Znalce lze přibrat pouze tzv. opatřením, které musí obsahovat i poučení o možnosti vznést námitky proti osobě znalce, proti jeho odbornému zaměření nebo proti formulaci otázek položených znalci, a o přibrání znalce musí být obviněný vyrozuměn.

Jinými slovy, zatímco o odborné vyjádření se žádá a nelze proti němu vznášet námitky (ani za situace, kdy je o odborné vyjádření požádán znalec), k vypracování znaleckého posudku je nutno přibrat znalce tzv. opatřením, proti kterému lze vznést námitky upravené trestním řádem. Proto se o přibrání znalce, na rozdíl od žádosti o odborné vyjádření, vyrozumívá obviněný.

V projednávané věci policejní orgán opatřením ze dne 21. 11. 2007 č. j. ORBO-2585/TČ-04-2007 (č. l. 30 spisu) přibral znalce k poskytnutí odborného vyjádření a obviněného poučil o možnosti vznést námitky proti osobě znalce, jeho odbornému zaměření nebo proti formulaci otázek. Obviněný, v zastoupení ustanovené obhájkyně (stěžovatelky), v souladu s uvedeným poučením vznesl námitku proti formulaci otázek. Takto provedený úkon pak stěžovatelka promítla do svého závěrečného vyúčtování.

Má-li být nezákonnost chápána jako neústavnost, čili nezákonnost v rovině ústavního práva, musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat.

V tomto případě policejní orgán, v rozporu se zákonem, nesprávně spojil dva rozdílné úkony do jednoho a vytvořil tak stav, který způsobil, že se stěžovatelka řídila jeho (v opatření uvedeným) vadným poučením o procesních právech (vznesla proti formulaci otázek námitky). Stěžovatelce nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tvrzením, že se nejednalo o přibrání znalce opatřením s možností vznesení námitek, ale o neformální žádost o odborné vyjádření, proti němuž trestní řád námitky nepřipouští, jak tvrdil odvolací soud. Ač je zřejmé, že k pochybení došlo na straně policejního orgánu, bylo povinností obecných soudů vyúčtování stěžovatelky řádně přezkoumat a vzít tuto skutečnost (nesprávný postup policejního orgánu a z toho vyplývající postup stěžovatelky) na zřetel a vypořádat se s ní v odůvodnění svých rozhodnutí, byť se jedná o relativně nízkou částku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být totiž zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení [nález

sp. zn. I. ÚS 257/05

ze dne 20. 12. 2005 (N 231/39 SbNU 449)].

Pokud obecné soudy tuto skutečnost pominuly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s ní nevypořádaly (odůvodnění odvolacího soudu v tomto směru nelze považovat za dostačující; navíc soud prvního stupně v rozporu s věcí tvrdil, že "v tomto případě šlo pouze o námitky k formulaci otázek soudu", ač se jednalo o námitky proti formulaci otázek uvedených v opatření policejního orgánu o přibrání znalce k podání odborného vyjádření) a nepřiznaly stěžovatelce nárok na odměnu za tyto námitky s odůvodněním, že odborné vyjádření je neformálním úkonem (aniž by se blíže zajímaly, proč stěžovatelka jako právně erudovaná osoba podává proti údajné neformální žádosti o odborné vyjádření námitky, ač je trestní řád nepřipouští), bylo tím porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Tímto závěrem však Ústavní soud nepředjímá výsledek řízení. Obecné soudy musí po náležitém zhodnocení všech skutečností, zejména pochybení policejního orgánu (spočívajícího v nesprávném označení úkonu, jeho poučení a z něho vyplývajících procesních práv obviněného zastoupeného stěžovatelkou), řádně zdůvodnit, zda a z jakého důvodu přiznají či nepřiznají námitkám stěžovatelky proti opatření o přibrání znalce k podání odborného vyjádření charakter úkonu právní služby podle advokátního tarifu jako předpokladu pro přiznání odměny, s přihlédnutím ke skutečnosti, že ne všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna (§ 11 advokátního tarifu). Současně je nutné, aby soud prvního stupně zjistil, zda a kdy byly předmětné námitky policejnímu orgánu doručeny a jak na ně bylo reagováno, neboť tyto skutečnosti ve spise absentují.

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a v záhlaví uvedená usnesení Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Tuto skutečnost Ústavní soud sdělil stěžovatelce. Požádal ji o vyjádření, zda s upuštěním od ústního jednání souhlasí s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít za to, že stěžovatelka s upuštěním od ústního jednání souhlasí. Obecné soudy podáními doručenými dne 4. 6. 2009, resp. 9. 7. 2009 vyjádřily svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání. Za situace, kdy Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od tohoto jednání v předmětné věci upuštěno.