Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2131/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2131.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint as filed after the prescribed time limit for review.

Geschäftsnummer I.ÚS 2131/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a district court judgment establishing a guardian. The applicant argued that the guardian was appointed without his knowledge while he lived abroad, claiming he could not have participated in the proceedings. The court determined the complaint was inadmissible because it was submitted after the statutory deadline, noting the applicant had been aware of the proceedings since 2009. Consequently, the court dismissed the complaint without examining the merits of the alleged procedural errors regarding the guardian's appointment.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 1 písm. b); The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if it is filed after the time limit prescribed by law, without needing to examine whether all procedural remedies have been exhausted.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint time limit inadmissible procedural deadline guardian appointment constitutional review statutory period

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. února 2000, č. j. 8 C 112/98-29, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 5. 6. 2012 učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na zásah do svých práv zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v záhlaví citované rozhodnutí bylo vydáno v řízení, ve kterém mu byl ustanoven opatrovník, o kterém mu tak nebylo nic známo. Stěžovatel se podle svého tvrzení od dubna roku 1989, kdy emigroval do Kanady, nezdržoval v České republice. Z Kanady se zpět do České republiky vrátil až v roce 2007. Proto nemohl v roce 1994 jednat - jak je uvedeno v napadeném rozsudku - se žalobcem spol. Čepro, a. s. (dále jen "žalobce"), uzavírat s ním smlouvy, odebírat od něj pohonné hmoty a nemohl tak žalobci dlužit žalovanou částku. Stěžovatel uvedl, že se o existenci soudního řízení a v záhlaví citovaného rozhodnutí dozvěděl dodatečně prostřednictvím zástupce žalobce až po vydání nálezu Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 554/09

ze dne 15. července 2009, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 C 145/99-44 ze dne 7. března 2002 (vydaný proti stěžovateli k žalobě žalobce za obdobných okolností, jako rozsudek uvedený v záhlaví). Poté začal stěžovatel podle svého tvrzení po věci pátrat a tak se dodatečně dozvěděl i o v záhlaví citovaném rozsudku.

Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 8 C 112/98 Ústavní soud zjistil, že stěžovateli bylo uloženo v záhlaví citovaným rozhodnutím zaplatit žalobci částku 550.322,70 Kč s přísl. a náklady řízení ve výši 34.121 Kč. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného (nyní stěžovatele), a proto mu byl v řízení ustanoven jako opatrovník justiční čekatel P. T., tedy osoba s právnickým vzděláním. V záhlaví citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 26. dubna 2000. Z obsahu nálezu Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 554/09

ze dne 15. července 2009 pak vyplývá, že proti stěžovateli bylo pod sp. zn. 15 C 145/99 vedeno řízení rovněž o žalobě žalobce, a to o částku 292.084,80 Kč. Tuto částku bylo uloženo stěžovateli zaplatit rozsudkem č. j. 15 C 145/99-44 ze dne 7. března 2002. O uvedeném rozsudku se tehdy stěžovatel - podle svého tvrzení - dozvěděl z exekučního řízení. Stěžovatel pak neprodleně podal ústavní stížnost, které bylo vyhověno s tím závěrem, že ustanovený opatrovník - vyšší soudní úřednice - nebyla schopna práva a oprávněné zájmy účastníka, jehož zastupovala, hájit.

Z uvedeného nálezu i z obsahu nyní podané ústavní stížnosti je nepochybné, že stěžovatel nejméně od roku 2007 (což sám tvrdí) pobýval v České republice, z jeho návrhu vyplývá, že nejméně od roku 2009 mu bylo známo, že u Okresního soudu v Ústí nad Labem probíhala proti němu k žalobám žalobce soudní řízení, během nichž se nepodařilo zjistit místo jeho pobytu.

Na základě výše uvedených skutečností - stejně jako ve skutkově a právně srovnatelných věcech téhož stěžovatele, o nichž bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. IV ÚS 2130/12 a usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. I ÚS 2132/12, z nichž ostatně vychází i toto rozhodnutí - Ústavní soud konstatuje, že právě projednávanou ústavní stížnost podal stěžovatel nepochybně po lhůtě k tomu stanovené. Proto Ústavnímu nezbylo, než ji podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout. S ohledem na tento závěr nebylo třeba zabývat se již tím, zda stěžovatel vyčerpal či nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva (§ 75 odst. 1 citovaného zákona).

K poukazu stěžovatele na nález Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 554/09

ze dne 15. července 2009 lze uvést, stejně jako to Ústavní soud učinil ve výše zmíněném usnesení

sp. zn. I. ÚS 2132/12

ze dne 19. června 2012, že důvodem zrušení rozsudku sp. zn. 15 C 145/99 ze dne 7. března 2002 uvedeným nálezem byl zjištěný nesprávný postup soudu při výběru opatrovníka stěžovatele z pohledu jeho schopností hájit jeho zájmy jako účastníka řízení; tím se od obsahu učiněných zjištění v předmětné věci nepochybně odlišuje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2012

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj