Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2130/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2130.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as filed after the statutory time limit expired. The court rejected the claim without examining the merits of the procedural error. The court found the complaint was untimely and thus inadmissible. The court ruled the complaint was untimely and dismissed it without examining the merits. The court dismissed the complaint as untimely without examining the procedural error. The court rejected the complaint as untimely and did not address the procedural error. The court dismissed the complaint as untimely and did not examine the procedural error. The court dismissed the complaint as untimely and did not examine the procedural error.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2130/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a district court judgment. The applicant argued that a guardian was appointed without his knowledge while he was abroad, violating his rights. The court determined the complaint was filed after the statutory time limit and dismissed it without examining the merits of the procedural error.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 1 písm. b); The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if it is filed after the statutory time limit, without the need to examine the merits of the alleged violation.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint statutory time limit procedural deadline inadmissible Constitutional Court guardian appointment untimely filing

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 8 C 110/98-34 ze dne 9. února 2000 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na zásah do svých práv zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v záhlaví citované rozhodnutí bylo vydáno v řízení, ve kterém mu byl ustanoven opatrovník a o kterém mu tak nebylo nic známo. Stěžovatel se podle jeho tvrzení od dubna roku 1989, kdy emigroval do Kanady, nezdržoval v České republice. Z Kanady se zpět do České republiky vrátil až v roce 2007, a proto nemohl v roce 1994 jednat se žalobcem spol. Čepro, a.s. (dále jen "žalobce"), uzavírat s ním smlouvy, odebírat od něj motorovou naftu a benzín a nemohl tak ani žalobci dlužit žalovanou částku. Stěžovatel uvedl, že o existenci soudního řízení a v záhlaví citovaného rozhodnutí se dozvěděl prostřednictvím zástupce žalobce až po vydání nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn III. ÚS 554/09 ze dne 15. července 2009, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 C 145/99-44 ze dne 7. března 2002 (vydaný proti stěžovateli k žalobě žalobce za stejných okolností, jako rozsudek uvedený v záhlaví). Poté začal podle svého tvrzení stěžovatel po věci pátrat a tak se dodatečně o v záhlaví citovaném rozsudku dozvěděl.

Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 8 C 110/98 Ústavní soud zjistil, že stěžovateli bylo uloženo v záhlaví citovaným rozhodnutím zaplatit žalobci částku 144.452,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení ode dne 3. ledna 1995 do zaplacení a náklady řízení ve výši 13.962,- Kč. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného (nyní stěžovatele), a proto mu byl v řízení ustanoven jako opatrovník justiční čekatel Mgr. P. T., tedy osoba s právnickým vzděláním. V záhlaví citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 29. dubna 2000. Z obsahu nálezu Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 554/09

ze dne 15. července 2009 pak vyplývá, že proti stěžovateli bylo pod sp. zn. 15 C 145/99 vedeno řízení rovněž o žalobě žalobce, a to o částku 292.084,80 Kč. Tuto částku bylo uloženo stěžovateli zaplatit rozsudkem č. j. 15 C 145/99-44 ze dne 7. března 2002. O tomto rozsudku se stěžovatel podle jeho tvrzení dozvěděl z exekučního řízení. Stěžovatel pak neprodleně podal ústavní stížnost, které bylo vyhověno s tím závěrem, že soud splnil zákonnou vyhledávací povinnost (ohledně pobytu žalovaného) a ustanovení opatrovníka předcházelo potřebné šetření o faktickém pobytu stěžovatele a o tom, zda jsou dány předpoklady pro zvolený postup. Ustanovený opatrovník - vyšší soudní úřednice - však nebyla schopna práva a oprávněné zájmy účastníka, jehož zastupovala, hájit. Z uvedeného nálezu i z obsahu nyní podané ústavní stížnosti je nepochybné, že stěžovatel nejméně od roku 2007 (což sám tvrdí) pobýval v České republice a z jeho návrhu vyplývá, že nejméně od roku 2009 mu bylo známo, že u Okresního soudu v Ústí nad Labem probíhala proti němu k žalobám žalobce soudní řízení, během nichž se nepodařilo zjistit místo jeho pobytu.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud, stejně jako ve skutkově a právně srovnatelné věci stěžovatele, o níž bylo rozhodnuto usnesením

sp. zn. I. ÚS 2132/12

ze dne 19. června 2012, konstatuje, že projednávanou ústavní stížnost podal stěžovatel nepochybně po lhůtě k tomu stanovené. Proto Ústavnímu nezbylo, než ji podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, když s ohledem na tento závěr nebylo třeba zabývat se již tím, zda stěžovatel vyčerpal či nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva (§ 75 odst. 1 citovaného zákona).

K poukazu stěžovatele na nález Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 554/09

ze dne 15. července 2009 lze uvést, stejně jako to Ústavní soud učinil ve výše zmíněném usnesení

sp. zn. I. ÚS 2132/12

ze dne 19. června 2012, že důvodem zrušení rozsudku sp. zn. 15 C 145/99 ze dne 7. března 2002 uvedeným nálezem byl zjištěný nesprávný postup soudu při výběru opatrovníka stěžovatele z pohledu jeho schopností hájit jeho zájmy jako účastníka řízení - tím se od obsahu učiněných zjištění v předmětné věci nepochybně odlišuje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 26. července 2012

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka