Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3820/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3820.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as premature due to pending administrative lawsuit violating exhaustion of remedies principle.

Geschäftsnummer I.ÚS 3820/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Link Amerika II. s.r.o. against a customs seizure decision. The applicant argued violations of fundamental rights but had simultaneously filed an administrative lawsuit that remained undecided at the time. The court ruled the complaint inadmissible because the exhaustion of legal remedies principle requires all standard procedural means to be used before seeking constitutional relief.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means of protection provided by law, establishing the principle of subsidiarity and the exhaustion of remedies.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility subsidiarity principle administrative lawsuit pending premature constitutional review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k uvedenému bylo třeba rozhodnout, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 17. října 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti společnosti Link Amerika II., spol. s r. o. se sídlem Kněževes u Prahy, Na Staré silnici 99, zastoupené Mgr. Luborem Bystřickým, advokátem se sídlem v Praze 2, U Kanálky 4, proti rozhodnutí ředitele Celního úřadu Praha 2 č. j. 9564/2012-176400-023.1 ze dne 26. července 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností, z důvodů v ní podrobně rozvedených, napadá s tvrzením, že došlo k porušení čl. 2 odst. 3, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí správního orgánu, jímž nebylo vyhověno námitkám stěžovatele proti zadržení zboží Celním úřadem Praha 2, oddělení 123.1 Celního úřadu Uhříněves č. j. 9353-2/2012-179400-023.1 ze dne 18. 7. 2012. V ústavní stížnosti zároveň stěžovatel sděluje, že proti napadenému rozhodnutí podal současně správní žalobu.

Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález ve věci

sp. zn. III. ÚS 117/2000

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).

Pokud tedy stěžovatel, jak plyne ze shora uvedeného, podal proti označenému rozhodnutí správního orgánu správní žalobu, o níž nebylo zatím rozhodnuto, je třeba vycházet ze závěru, že zatím nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky ochrany práv stěžovatele a z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k uvedenému bylo třeba rozhodnout, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2012

Pavel Holländer

soudce zpravodaj