Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3073/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3073.11.2 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial and flawed expert evidence in sexual abuse case.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3073/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a defendant convicted of sexual abuse. The applicant argued that the trial was unfair due to unchallenged expert evidence linking him to the victims and a flawed assessment regarding a co-defendant. The court held that it lacks jurisdiction to re-evaluate factual findings or expert opinions unless they are in extreme contradiction with established facts, which it did not find here.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: The Constitutional Court rejects complaints where the lower courts' factual assessments or expert evaluations do not reach the threshold of extreme contradiction with proven facts, preserving the principle of judicial finality.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint sexual abuse conviction expert evidence validity judicial finality individualized sentencing factual assessment Czech Constitutional Court

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court
§ 187 para. 2 of the Criminal Code
§ 100 para. 2 lit. a) of the Criminal Code

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti pana J. S., právně zastoupeného advokátem JUDr. Ladislavem Hostýnkem, Komenského 160, Ústí nad Orlicí, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2010 sp. zn. 6 T 55/2009, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 7 To 325/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011 sp. zn. 6 Tdo 766/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 13. 10. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle ustanovení § 187 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."). Stěžovatel je toho názoru, že proběhlé soudní jednání nebylo spravedlivé, neboť v řízení nebyl proveden důkaz, kterým by bylo prokázáno, že obě nezletilé osoby byly v určitém směru odkázány na stěžovatele a tím, že by byla omezena svoboda jejich rozhodování. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno, že by došlo ke zneužití Jaroslava S. (jedná se o pseudonym) v době, kdy byla jeho matka hospitalizována v nemocnici. Stěžovateli byla vedle trestu odnětí svobody uložena podle ustanovení § 100 odst. 2 písm. a) tr. z. psychiatrická-sexuální zabezpečovací detence. Ve věci zpracovaný znalecký posudek se zabýval odbornými otázkami nejenom ve vztahu ke stěžovateli, nýbrž i ve vztahu ke spoluobviněnému P. B., jemuž byla uložena totožná zabezpečovací detence. Spoluobžalovaný nechal přezkoumat ve vztahu ke své osobě shora uvedený znalecký posudek Z. a tento znalec dospěl k závěru, že v případě P. B. není na místě uložení ochranného opatření ve formě zabezpečovací detence a postačovalo by toliko ústavní ochranné léčení. Dle názoru stěžovatele odborné závěry, učiněné Z. ve vztahu ke spoluobžalovanému P. B. v celém rozsahu platí i pro něj. Jmenovaný znalec, ačkoliv se zabýval pouze osobou P. B., obecně významným způsobem napadnul hodnověrnost závěrů znaleckého posudku, na základě kterého byla stěžovateli uložena zabezpečovací detence. Krajský soud měl v rámci odvolacího řízení rozhodnout tak, že měl zrušit výrok o uložení zabezpečovací detence i v případě stěžovatele a měl být vyhotoven revizní znalecký posudek. Důvod, pro který byl zrušen výrok rozsudku o uložení zabezpečovací detence v případě spoluobžalovaného, prospívá i stěžovateli.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn. III. ÚS 84/94

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994

sp. zn. III. ÚS 23/93

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Námitka, že výrok odvolacího soudu, jímž došlo ke zrušení rozsudku nalézacího soudu v té části, jíž byla odsouzenému P. B. uložena zabezpečovací detence, by se měl vztahovat i na stěžovatele, není důvodná. Krajský soud, zcela v souladu se zásadou individualizace trestu, v odůvodnění svého usnesení uvedl důvod, pro který přistoupil v případě odsouzeného P. B. k částečnému zrušení výroku soudu prvního stupně. Skutečnost, že jeden z předložených důkazů umožnil obecným soudů učinit odlišný závěr o uložené zabezpečovací detenci jednoho z obžalovaných, ještě neznamená, že tato okolnost může být bez dalšího vztažena i na další obžalované. Dotčený znalecký posudek byl individualizován na osobu P. B., neboť pouze a jedině ten byl podroben lékařskému zkoumání. Závěry, obsažené ve znaleckém posudku, nemají dopad na hodnocení případu jako celku, ale nachází svůj odraz pouze ve výroku o zabezpečovací detenci té osoby, na kterou byl posudek zpracován, tedy P. B.

S tvrzením stěžovatele, že v proběhlém soudním řízení nebylo nijak prokázáno, že by nezletilí byli na něj v určitém směru odkázáni a tím, že by byla omezena svoboda jejich rozhodování, nelze souhlasit. S touto argumentací stěžovatele se vypořádal již Nejvyšší soud, na jehož usnesení lze v dalším odkázat. Z provedeného dokazování zřetelně vyplynulo, že poškozený S. vnímal stěžovatele jako svého otce, tedy jako autoritu, mající mu poskytnout materiální a duševní zajištění.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu