Constitutional Court dismisses complaint on access to court due to lack of procedural error justifying review.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by M. Š. against a district court's refusal to allow amendment of his claim for non-material damages. The applicant argued that the court failed to provide written reasons for denying the amendment, violating his right to court protection. The court held that the lower court's decision was not arbitrary and that the applicant could have achieved the same result by filing a claim for interest within the statutory deadline.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not intervene in a lower court's decision unless a procedural error is established that directly violates constitutionally guaranteed rights, noting that not every illegality warrants constitutional protection.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Charvátova 11, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 28 C 238/2007 ze dne 24. července 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá s tvrzením porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v záhlaví označené rozhodnutí soudu I. stupně.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti, bylo napadené usnesení vydáno v řízení o žalobě stěžovatele o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedených u Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výši 110 000,- Kč a 70 000,- Kč. V uvedeném řízení nebyla, ač to - dle tvrzení stěžovatele - dosavadní výsledky řízení umožňovaly, připuštěna změna žaloby stěžovatelem u jednání navržená. Rozšíření žaloby o úroky z prodlení ze zbývající žalované částky (po částečném zpětvzetí žaloby) navrhl stěžovatel jako reakci na do té doby nejednotnou rozhodovací soudní praxi ohledně úroků z prodlení v případě nemajetkové újmy, sjednocenou rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/1010 dne 13. 4. 2011. Soud své rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby, jím pouze vyhlášené u jednání a zachycené v protokolu o něm, neodůvodnil, písemně nevyhotovil a stěžovateli nedoručil, kterýmžto postupem bylo dle stěžovatele, dovolávajícího se i judikatury Ústavního soudu, která nebyla respektována, porušeno jeho právo na soudní ochranu, neboť soud při nalézání práva porušil stanovený postup.
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal i při vědomí názorů, jež jsou obsaženy v judikatuře, jíž se stěžovatel dovolává. Stěžovatelem označená rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 114/97
,
I. ÚS 801/08
,
II. ÚS 455/03
,
I. ÚS 289/95
se týkala částečně skutkově odlišných případů, kdy vesměs šlo o nepřipuštění změny žaloby - změny petitu ve věci samé; u jedné z nich -
sp. zn. II. ÚS 455/03
mohlo při nepřipuštění změny žaloby hrát roli promlčení práva. Ve věci posledně označené šlo o restituční nárok, kde, jak Ústavní soud uvedl, třeba postupovat zvláště citlivě; přitom v odůvodnění téhož nálezu při úvaze, zda nedodržením stanoveného postupu došlo k zásahu do ústavně zaručených práv, dal zároveň najevo, že ne každá nezákonnost porušení těchto práv zakládá a není tedy vždy důvodem k poskytnutí ochrany před Ústavním soudem. O takový stav se podle přesvědčení Ústavního soudu, jakkoliv ústavní stížnosti přisvědčuje v tom, že napadené usnesení odůvodněno být mělo, jedná v projednávané věci, kdy při neprodleném uplatnění žaloby na zaplacení příslušenství pohledávky bylo lze, z hlediska zachování příslušných zákonných lhůt, dosáhnout téhož jako změnou žaloby.
Z uvedených důvodů Ústavní soud, zdůrazňující zároveň svou roli a připomínající, že není soudem nadřízeným soudům obecným, v dané věci důvod pro svůj kasační nález v poměru k rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž není řádný opravný prostředek přípustný, neshledal a ústavní stížnost proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 2. října 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu