Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court rulings for lack of procedural fairness.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a company against civil court rulings regarding a price reduction for a defective apartment. The complainant argued that lower courts violated procedural rights by failing to examine specific defect claims separately, despite the appellate court's duty to do so ex officio. The court ruled that the lower courts' decisions were sufficiently reasoned and did not exhibit arbitrariness or extreme excesses warranting constitutional intervention.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the challenged decisions are reasonably reasoned and do not show arbitrariness or extreme excesses beyond the scope of the prohibition of arbitrary action.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti společnosti Bulharská A. M., s. r. o., se sídlem v Praze 1, Staré Město, Karlova 19, zastoupené Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 19 C 53/2005 ze dne 19. prosince 2007 a Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 317/2008 ze dne 31. října 2008 a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1878/2010 ze dne 25. dubna 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.
Jak patrno z obsahu napadených rozhodnutí, bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR v záhlaví označeným odmítnuto dovolání stěžovatelky proti předcházejícímu rozsudku odvolacího soudu - Městského soudu v Praze shora označenému, jímž byl jako věcně správný potvrzen rozsudek soudu I. stupně shora označený, podrobně zdůvodněný, kterým byla v řízení o poskytnutí slevy z kupní ceny za byt a spoluvlastnický podíl na společných částech domu i pozemku žalované stěžovatelce stanovena povinnost zaplatit žalobci jím uplatněnou slevu z kupní ceny v částce 301 925,50 Kč s přísl.
V důvodech ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy se v řízení dopustily řady zásadních procesních pochybení, jejichž výsledkem je vydání překvapivých a neočekávaných rozhodnutí, a to především z důvodů jejich nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti, dovolává se přitom judikatury Ústavního soudu (rozhodnutí
sp. zn. IV. ÚS 3441/11
), přičemž konkrétně vytýká porušení ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. s poukazem na to, že z podané žaloby vyplývalo, že žalobce slevu z kupní ceny v žalované výši dovozoval z jednotlivých částek představujících slevy za různé jím specifikované vady bytu (nedostatečná zvuková izolace, snížení užitné plochy, vady podlahy a další). Každý z uplatněných nároků bylo možno posoudit jako samostatně uplatněný nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny, každý z nich vycházel ze samostatného skutkového tvrzení, přitom soud I. stupně, přestože např. nárok na slevu uplatňovanou pro snížení užitné plochy bytu nepovažoval za důvodný, žalobě vyhověl v celém rozsahu a odvolací soud se s námitkami stěžovatelky v tomto směru nevypořádal a neučinil tak ani soud dovolací. Ten navíc dospěl k závěru, že tato námitka je z jeho přezkumu vyloučena, a proto se k ní nevyjádřil.
Stěžovatel je však přesvědčen o tom, že se jedná o tak závažnou vadu, že k ní byl dovolací soud povinen přihlížet ex offo podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř., aniž bylo nutno v ní spatřovat otázku zásadního právního významu a postup dovolacím soudem zvolený tak je podle něj odepřením spravedlnosti.
Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další). Takový stav vyžadující zásahu Ústavního soudu v dané věci zjištěn nebyl.
Dovolací soud dostatečně srozumitelně s odkazem na příslušná procesní ustanovení upravující dovolací řízení i na svou judikaturu vysvětlil, z jakých důvodů nepovažoval dovolání stěžovatele za přípustné. Také soud odvolací ve svém rozhodnutí, ztotožňujícím se se skutkovými i právními závěry prvostupňového podrobně zdůvodněného rozhodnutí, řádně objasnil své důvody vedoucí jej k potvrzujícímu závěru o přiměřenosti žalobcem požadované slevy, přitom k námitce porušení ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., kterou stěžovatel ve stížnosti opakuje, opodstatněně zdůraznil, že předmětem řízení byla "přiměřená sleva z ceny bytu z důvodu vadného plnění", nikoliv jednotlivé nároky žalobce.
Ústavní soud tak uzavírá, že rozhodnutí jmenovaných soudů řádně zdůvodněná nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 84/94
). Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu