Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court interpretation of debt acknowledgment and litigation costs.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by two applicants against a regional court's civil judgment. The applicants argued that the lower court improperly accepted a statute of limitations defense and failed to consider their social circumstances when awarding litigation costs. The court found the lower court's interpretation of the debt acknowledgment valid and noted the applicants provided no evidence regarding their social situation.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when the lower court's interpretation of civil law is consistent with established legal practice and doctrine, and when applicants fail to substantiate claims regarding social circumstances affecting litigation costs.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatelů 1) B. B. a 2) V. B., zastoupených JUDr. Magdou Janovcovou, advokátkou se sídlem Točná 3, 625 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 20. března 2012 č. j. 54 Co 1099/2011-89, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví označený rozsudek obecného soudu a tvrdili, že jím bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dle odůvodnění návrhu se tak mělo stát tím, že Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, v předmětném civilním sporu akceptoval námitku promlčení žalovaného (takto vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem), když vyhodnotil návrhy smluv o vypořádání pohledávky ze dne 2. ledna 2010 jím předložené jako projevy vůle, jež nemají povahu uznání závazku. Stěžovatelé v této souvislosti poukázali na skutkovou genezi své záležitosti a vyjádřili přesvědčení, že se v daném případě jedná o uznání dluhu ze strany vedlejšího účastníka, a tudíž nedošlo k jeho promlčení. Stěžovatelé podrobili kritice i výrok odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, kdy s ohledem na svou sociální situaci namítali, že soud měl aplikovat § 150 o. s. ř. Z těchto důvodů se posléze domáhali, aby Ústavní soud v záhlaví označený rozsudek nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak zřejmo z odůvodnění napadeného rozsudku, Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, interpretoval předmětné návrhy smluv v souvislosti s konkrétním kontextem záležitosti stěžovatelů adekvátně, přičemž svůj závěr pregnantně, srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Přiklonil-li se odvolací soud k závěru, který stěžovatelé kritizují, nutno říci, že jím učiněná interpretace, jíž nejsou protiargumenty stěžovatelů způsobilé zvrátit, nevykračuje z rámce v dané záležitosti aplikovaného relevantního práva (§ 558 občanského zákoníku). Je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 303/04
,
III. ÚS 677/07
,
IV. ÚS 1181/07
, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
); odvolací soud nadto své vývody odkazem na rozhodovací důvody obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2009 sp. zn. 26 Cdo 3609/2007 podložil.
Pokud se týče náhrady nákladů řízení, stěžovatelé netvrdí ani nedokládají, že by svými sociálními poměry v tomto smyslu před odvolacím soudem argumentovali. Uvedené potom neplyne ani z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku. Proto k uvedené okolnosti nemohl přihlédnout ani Ústavní soud (srov. kupř. nálezy ve věci
sp. zn. III. ÚS 359/96
,
III. ÚS 117/2000
,
IV. ÚS 589/2000
,
III. ÚS 161/01
,
III. ÚS 183/01
,
III. ÚS 569/03
a contrario,
III. ÚS 126/04
).
Aniž by Ústavní soud jakkoli zlehčoval aspekty, jež stěžovatelé - restituenti - ve svém návrhu zdůraznili, rozhodl za těchto okolností, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu