Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3085/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.3085.12.2 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint against court costs award citing established precedent and lack of new grounds.

Geschäftsnummer II.ÚS 3085/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court's decision on litigation costs. The complainant argued that the court improperly applied cost regulations and exceeded predictable decision-making limits. The court dismissed the appeal by referencing its consistent prior rulings that such complaints are clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding litigation cost awards are rejected as clearly unfounded when they rely on arguments already addressed and dismissed in prior identical decisions.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint litigation costs clearly unfounded precedent binding district court decision

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o. se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 51/39, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2012 č. j. 124 EC 694/2010-32 v části výroku o nákladech řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu v části výroku o nákladech řízení pro porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD. Současně uložil žalovanému zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 230 Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu, že o náhradě nákladů řízení rozhodl v rozporu s průběhem řízení i v rozporu s rozhodnutím ve věci. Namítá, že důvodně očekávala, že v případě úspěchu ve sporu jí bude přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Domnívá se, že soud ustanovení § 142 o. s. ř. aplikoval nesprávně a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Jeho postup označuje za svévolný a rozhodnutí považuje za nedostatečně odůvodněné a neodůvodněně zvýhodňující jednu stranu sporu. Na podporu svých tvrzení pak odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, zmiňuje stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008 a dovolává se judikatury Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k právu na právní zastoupení. Je přesvědčena, že při vyčíslování náhrady nákladů řízení měl soud postupovat v souladu s novelizovanou vyhláškou č. 484/2000 Sb., neboť nebyly dány důvody pro vyloučení její aplikace, a poukazuje na nemožnost uplatnit opravný prostředek proti výroku o náhradě nákladů řízení v bagatelních věcech.

Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky týkajícími se téže právní problematiky se Ústavní soud ve svých senátech již opakovaně zabýval a rozhodl o nich tak, že je jako zjevně neopodstatněné usneseními odmítl (např.

sp. zn. II. ÚS 853/12

,

II. ÚS 1266/12

,

I. ÚS 2581/12

,

IV. ÚS 2814/12

). S podstatou této argumentace, kterou stěžovatelka ve svých podáních neustále opakuje, se dále Ústavní soud podrobně vypořádal v zamítavém nálezu ze dne 25. 7. 2012

sp. zn. I. ÚS 988/12

.

Napadené rozhodnutí, které je logicky a ústavně konformním způsobem odůvodněno, je zcela v souladu se závěry plynoucími z této judikatury, jež je stěžovatelce známa, a proto postačí na ně pro stručnost plně odkázat.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Stanislav Balík

předseda senátu