Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1453/11 ECLI:CZ:US:2012:1.US.1453.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses Home Credit's appeal as inadmissible due to premature filing while a cassation appeal is pending.

Geschäftsnummer I.ÚS 1453/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Home Credit's constitutional complaint and its request to revoke § 177 of the Insolvency Act. The applicant argued for the invalidity of lower court rulings, but the Court found the complaint premature because a cassation appeal was already pending before the Supreme Court. The Court ruled that simultaneous filing violates legal certainty and established precedent, treating the pending cassation appeal as the final procedural remedy.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints filed while a cassation appeal is pending are inadmissible to prevent conflicting judgments and ensure legal certainty.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility premature filing procedural bar cassation appeal pending legal certainty principle insolvency law constitutional review Home Credit bankruptcy dispute procedural remedies exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Pavla Hollandera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Home Credit, a.s., se sídlem Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno, IČ: 26978636, zastoupené JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 13, 602 00 Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2011, č. j. 3 VSPH 1217/2010-P3-7, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2010, č. j. KSUL 44 INS 4027/2010-P3-2, a o návrhu na zrušení ustanovení § 177 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení § 177 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ústavní stížností navrhla zrušení v záhlaví uvedených usnesení Vrchního soudu v Praze, Krajského soudu v Ústí nad Labem a současně i zrušení ustanovení § 177 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, s výjimkou výše uvedenou, a dále vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatelka současně podala k Nejvyššímu soudu proti označenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, které je (jak Ústavní soud dotazem ověřil) vedeno pod sp. zn. 29 NSCR 36/2011 a nebylo o něm dosud rozhodnuto.

Judikatura Ústavního soudu se ustálila na názoru, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci (srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 234/11

; obdobně usnesení

sp. zn. IV. ÚS 393/06

, kterým byla jako nepřípustná odmítnuta ústavní stížnost podaná souběžně s dovoláním).

Pokud tedy stěžovatelka svého práva podat mimořádný opravný prostředek využila, je nezbytné jí podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Důvod k aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) cit. zákona, jehož se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl.

Za tohoto stavu, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] odmítl.

S ústavní stížností (akcesoricky) spojený návrh na zrušení výše uvedeného ustanovení právního předpisu Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud připomíná, že stejně rozhodl v obdobné stěžovatelčině věci (srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1313/11

); je proto zřejmé, že stejně jako v této věci odmítnutí ústavní stížnosti v souzené věci nemůže představovat denegatio iustitiae, či tvořit jakoukoliv překážku budoucího postupu stěžovatelky u obecných soudů. Stěžovatelce posléze svědčí nejen oprávnění napadnout ústavní stížností rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání a rozhodnutí předchozí, nýbrž též zachování lhůty (k podání ústavní stížnosti) podle ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2012

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu