Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process over a 500 CZK compensation award.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a lower court ruling that denied a 500 CZK compensation claim. The applicant argued that the court failed to recognize a violation of fair process rights without proving specific financial hardship or psychological distress. The court held that such minor disputes are considered bagatelles where constitutional review requires proof of significant harm, which was absent here.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní soud odmítá ústavní stížnost týkající se bagatelních sporů, pokud stěžovatel neprokáže existenci podstatné újmy nebo extrémní vybočení ze standardů právního posouzení.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele Š. O., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze, Symfonická 1469/9, proti rozsudku Městského soudu Praha ze dne 19. 11. 2009 sp. zn. 22 Co 362/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností s odvoláním na tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod navrhl zrušení rozsudku Městského soudu Praha ze dne 19. 11. 2009 sp. zn. 22 Co 362/2009, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 6. 2009 sp. zn. 8 C 97/2009 tak, že se žaloba ohledně částky 500 Kč zamítá.
Stěžovatel k podstatě věci uvedl, že dne 25. 3. 2008 požádal Českou správu sociálního zabezpečení o příplatek k důchodu podle zákona č. 119/1990 Sb.; dne 5. 6. 2008 zaslal ČSSZ stížnost na průtahy v řízení. Dne 30. 6. 2008 ČSSZ uznala stížnost za důvodnou a přiložila rozhodnutí, jimiž mu přiznala příplatek ve výši 241 Kč měsíčně a doplatek za minulé období ve výši 21.671Kč. Dne 17. 7. 2008 požádal stěžovatel ČR - Ministerstvo práce a sociálních věcí o zadostiučinění za průtahy v řízení ve výši 5.200 Kč. Ministerstvo práce a sociálních věcí na žádost neodpovědělo a marně tak uplynula šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. Stěžovateli nezbylo než se obrátit na soud.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 6. 2009 č. j. 8 C 97/2009-40 bylo uznáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu na straně ČSSZ a soud přiznal stěžovateli zadostiučinění ve výši 500 Kč. Ačkoli zadostiučinění nedosáhlo požadované výše, stěžovatel byl prý s rozsudkem spokojen, neboť v podstatě věci mu soud dal za pravdu. Ministerstvo práce a sociálních věcí se však proti rozsudku odvolalo s tím, že stěžovateli nenáleží ani oněch 500 Kč. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze pak byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba ohledně částky 500 Kč zamítá.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s odůvodněním tohoto rozsudku. Uvedl zejména, že nesouhlasí s názorem soudu, že nebyl odkázán na starobní důchod jako jediný příjem a že netvrdil žádnou konkrétní újmu, žádný stres, útrapy či finanční nedostatečnost; to by však podle stěžovatele znamenalo, že nárok na zadostiučinění za průtahy v řízení mají jen lidé neobyčejné chudí (zatímco lidé slušně zaopatření či dokonce bohatí nikoli) resp. lidé psychicky labilní. Je toho názoru, že v řízení měl prokazovat nesprávný úřední postup příslušného státního orgánu a nikoliv svoji chudobu či psychickou labilitu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není jakýmsi "superrevizním orgánem" či běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud postupují v souladu s ústavními předpisy. Rovněž vymezení zásad spravedlivého procesu a nutnosti jejich dodržování se týká rozsáhlá judikatura Ústavního soudu, na kterou lze pro stručnost odkázat.
Stěžovatel v ústavní stížnosti musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních; tak tomu je právě v nyní souzené věci, jestliže ji představuje peněžní částka ve výši 500 Kč. Jisté shrnutí svých názorů na uvedenou problematiku podal Ústavní soud např. ve věci
sp. zn. III. ÚS 3125/10
; od závěrů tam vyslovených nemá ani I. senát Ústavního soudu důvodu se nějak výrazněji odchýlit.
Ústavní soud proto opakuje, že se v těchto případech projevuje s mimořádnou zdrženlivostí; ve vztahu k nim konstantně uvádí, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež (obsahově) nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (článek 36 odst. 1 Listiny), předpokládá splnění rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost (resp. i meritorní projednatelnost) ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz např. rozhodnutí ve věcech
sp. zn. IV. ÚS 695/01
,
sp. zn. IV. ÚS 185/98
,
sp. zn. III. ÚS 200/05
,
sp. zn. IV. ÚS 8/01
,
sp. zn. II. ÚS 436/01
,
sp. zn. IV. ÚS 502/05
nebo
sp. zn. III. ÚS 1285/09
a
sp. zn. III. ÚS 3021/09
, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Mělo-li by jít o jiná ústavně zaručená práva, je implicitním předpokladem jejich ochrany před Ústavním soudem, aby byla - alespoň tvrzena - existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli zásahem do nich způsobena (viz např. rozhodnutí
sp. zn. III. ÚS 1285/09
,
sp. zn. III. ÚS 3021/09
nebo
sp. zn. III. ÚS 3119/09
). Tyto podmínky zásahu Ústavního soudu - ve smyslu existence rozhodnutí excesivního - pak v dané věci zjevně dány nejsou.
Ústavní soud též dříve konstatoval, že nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2009,
sp. zn. II. ÚS 2538/09
).
Lze poznamenat, že v obdobných věcech z poslední doby Ústavní soud dokonce vyslovil i silnější názor (v usneseních
sp. zn. II. ÚS 2538/09
,
III. ÚS 160/10
,
III. ÚS 170/10
a
III. ÚS 173/10
), kdy s poukazem na bagatelnost sporu ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, resp. (v usnesení
sp. zn. I. ÚS 1023/08
) jako návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by v dané věci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2012
Vojen Güttler
předseda senátu