Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1209/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.1209.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and missing statutory requirements.

Geschäftsnummer I.ÚS 1209/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings. The applicant failed to meet formal requirements, specifically lacking mandatory lawyer representation and failing to attach copies of the final procedural decision. The court dismissed the complaint because the applicant had previously been warned about these deficiencies in multiple prior cases and continued to file non-compliant submissions.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may reject a constitutional complaint without prior notice to correct formal defects if the applicant has repeatedly filed similar defective complaints and was previously warned of the consequences.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility formal requirements compliance repeated procedural defects Czech Constitutional Court procedural waiver legal standing deficiency

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele Bc. L. R., proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 47 Co 119/2010-120 a proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 37 C 341/2004-94, obojí bez uvedení bližších dat, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.

Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání. Dospěl k závěru zápornému.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není. Dle ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatel však ani tuto povinnost nesplnil. Stejně tak ústavní stížnost neobsahuje žádné tvrzení o porušení základních práv a svobod ani žádnou argumentaci (tím méně ústavně právní).

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod

sp. zn. IV. ÚS 1561/09

,

sp. zn. III. ÚS 2077/10

,

sp. zn. IV. ÚS 2657/11

).

Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby jeho další ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající v nedostatku advokátního zastoupení, neobsahovaly.

Přístup stěžovatele, který naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až jej Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv. Proto Ústavní soud jeho ústavní stížnosti, vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 28/11

,

sp. zn. I. ÚS 3019/11

,

sp. zn. II. ÚS 3018/11

či

II. ÚS 1137/12

odmítl, aniž by považoval za nutné jej předtím vyzývat k odstranění vad podání.

Ze stejných důvodů Ústavní soud i nyní projednávanou ústavní stížnost sepsanou nekvalifikovaným způsobem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 11. dubna 2012

Vojen Güttler

soudce zpravodaj