Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1137/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1137.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and failure to attach prior judgment copy.

Geschäftsnummer II.ÚS 1137/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing. The applicant failed to meet formal requirements, specifically lacking mandatory lawyer representation and failing to attach a copy of the final judicial decision. The court rejected repeated complaints by the applicant, noting that prior warnings were sufficient to prevent further procedural delays.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., s. 30 para. 1; Law No. 182/1993 Coll., s. 72 para. 6: Mandatory lawyer representation and attachment of the final decision are formal prerequisites for a constitutional complaint; repeated warnings to the applicant render further dismissal without additional summons justified.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal formal procedural requirements attachment of final decision repeated warnings justification Constitutional Court procedure procedural inadmissibility

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
s. 30 para. 1 of the Law on the Constitutional Court
Podle ustanovení § 30 odst.
s. 72 para. 6 of the Law on the Constitutional Court
Dle ustanovení § 72 odst.
s. 43 para. 1 letter a) of the Law on the Constitutional Court
Ze stejných důvodů Ústavní soud i nyní projednávanou ústavní stížnost sepsanou nekvalifikovaným způsobem podle § 43 odst.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatele Bc. L. R., proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2011 č. j. 1 Co 250/2011-91, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí.

Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.

Zmíněné podání však náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňuje. Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není. Dle ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatel však tuto povinnost nesplnil.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod

sp. zn. IV. ÚS 1561/09

,

sp. zn. III. ÚS 2077/10

,

sp. zn. IV. ÚS 2657/11

).

Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, a bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby další jeho ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající v nedostatku právního zastoupení, neobsahovaly.

Přístup stěžovatele, kdy naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až jej Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv. Proto Ústavní soud jeho ústavní stížnosti, vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 28/11

,

sp. zn. I. ÚS 3019/11

,

sp. zn. II. ÚS 3018/11

odmítl, aniž by považoval za nutné jej předtím vyzývat k odstranění vad podání.

Ze stejných důvodů Ústavní soud i nyní projednávanou ústavní stížnost sepsanou nekvalifikovaným způsobem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 4. dubna 2012

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj