Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 912/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.912.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to submit a complete and defect-free petition within the statutory deadline.

Geschäftsnummer IV.ÚS 912/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by TEMPLUM-společenské hry s.r.o. against lower court decisions regarding a social game. The applicant argued for the annulment of rulings based on violations of fundamental rights but failed to submit a properly qualified petition. The court dismissed the complaint because the applicant repeatedly ignored procedural requirements and deadlines for submitting a complete petition without valid reasons.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 30 and § 31 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint if the petitioner fails to submit a complete and defect-free petition within the statutory time limit, as granting extensions would unfairly privilege the petitioner over others who comply with formal obligations.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint rejection procedural defect statutory time limit complete petition requirement procedural economy principle

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 30 of the Act on the Constitutional Court
§ 31 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 of the Act on the Constitutional Court
§ 83 of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM-společenské hry s.r.o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, IČ: 25776941, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. února 2011 č. j. 26 C 91/2010-130, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2011 č. j. 53 Co 94/2011-156 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2011 č. j. 33 Cdo 4059/2011-202, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. března 2012 a doplněnou podáními ze dne 16. března 2012 a 20. března 2012, se stěžovatelka podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v Listině základních práv a svobod a v evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem, aby náklady jejího zastoupení zaplatil stát dle ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a současně žádala, aby jí Ústavní soud "poskytl adekvátní lhůty k doplňování".

Z důvodu procesní ekonomie Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady podání spočívající v nepřiložení řádné plné moci (§ 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu), a to i z toho důvodu, že z podání stěžovatelky je zřejmé, že nebylo sepsáno advokátem. Stěžovatelka byla opakovaně Ústavním soudem poučována o podmínkách a náležitostech stanovených zákonem o Ústavním soudu pro řízení o ústavní stížnosti (kupř.

sp. zn. III. ÚS 317/11

,

I. ÚS 545/12

,

I. ÚS 690/12

a

III. ÚS 956/12

). Stěžovatelka tak byla před podáním předmětného návrhu velmi dobře obeznámena s následky neakceptování výše uvedených podmínek neboť, i když se jí od Ústavního soudu dostalo již v minulosti podrobného poučení, jakým způsobem má odstranit vady jejich podání, aby splňovala formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, stěžovatelka se jím neřídila. Tyto ústavní stížnosti proto musely být pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě Ústavním soudem odmítnuty.

Stejný postup Ústavního soudu tedy mohla stěžovatelka předpokládat i v projednávané věci, pokud vědomě doručila vadnou a nekvalifikovanou ústavní stížnost.

Ústavní soud vychází z názoru, že zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace bylo proto neúčelné, aby Ústavní soud zcela formalisticky vyzýval stěžovatelku k odstranění vady podání a poskytoval jí k takovému postupu konkrétní lhůtu. Za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, proto ústavní stížnost odmítl.

K požadavku stěžovatelky na zaplacení nákladů zastoupení dle ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nelze než uvést, že podmínky pro postup dle citovaného ustanovení nebyly Ústavním soudem shledány.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 10. dubna 2012

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka