Constitutional Court dismisses father's appeal against child support order, ruling no constitutional rights were violated.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a father against a court order increasing his child support payments. The father argued that the courts failed to consider his request to split support into consumption and savings components, claiming this deprived him of parental decision-making rights. The court found no violation of constitutional rights because the lower courts properly addressed the mother's statutory duty to manage the children's assets and provided sufficient reasoning without arbitrariness.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court does not review the correctness of ordinary court decisions but only intervenes when constitutional rights are violated, and such a violation was not found here.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 18. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Petrem Čunderlíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 23, proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 251/2011 ze dne 25. 8. 2011 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 11 P 169/2007 ze dne 28. 2. 2011, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 3. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.
Napadená rozhodnutí, jak patrno z jejich obsahu, byla vydána v řízení ve věci péče o nezletilé syny stěžovatele k návrhu matky na zvýšení výživného stěžovateli. Těmito rozhodnutími byl změněn původní rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. 10. 2007 č. j. 11 Nc 100/2007-70 ve výrocích o výživném tak, že s účinností od 1. 9. 2010 byla stěžovateli stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilého J. částkou 40.000,- Kč měsíčně a na výživu nezletilého A. částkou 30.000,- Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci k rukám matky, přičemž pokud jde o dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2011 pro nezletilého J. ve výši 140.000,- Kč a pro nezletilého A. ve výši 105.000,- Kč, byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit je ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku k rukám matky. Odvolací soud rozsudkem shora označeným sice rozsudek soudu I. stupně měnil, avšak pouze s ohledem na uplynutí dalšího času od rozhodnutí prvého soudu, a jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí, považoval skutková zjištění prvostupňového soudu i jeho právní závěry za správné.
Proti těmto rozsudkům směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel porušení shora označených ústavně zaručovaných práv spatřuje v podstatě v tom, že nebylo vyhověno jeho návrhu, s nímž v zásadě souhlasila i matka dětí a kolizní opatrovník, totiž návrhu rozdělit výživné na složku spotřební a složku spořící, která by byla ukládána na účty, jež otec pro děti založil. Soudy tomuto návrhu nevyhověly a výživné včetně dlužného výživného vzniklého jeho zpětným zvýšením mu uložily zaplatit k rukám matky. Stěžovatel je tak přesvědčen, že mu tímto postupem soudy znemožnily o potřebách dětí spolurozhodovat a zároveň takové "nerozhodnutí" soudu poškozuje zájem dětí. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů proto navrhl zrušení napadených rozsudků.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud především připomíná, jak plyne z jeho dosavadní obecně přístupné judikatury, že není součástí soustavy obecných soudů a těmto soudům není nadřízen. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí, zhodnocení dokazování provedené obecnými soudy není oprávněn "přehodnocovat" a do činnosti obecných soudů proto může zasahovat pouze v těch případech, jestliže jejich rozhodnutím či jiným zásahem dojde k porušení ústavně zaručených práv a svobod. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.
Obecné soudy věci věnovaly náležitou pozornost a odvolací soud, jak patrno z obsahu jeho rozhodnutí, dostatečně objasnil, proč neshledal důvody pro vyhovění uvedenému návrhu otce, a to poukazem na zákonnou povinnost matky (§ 37a zákona o rodině) spravovat jmění dětí, které má svěřeny do výchovy, s péčí řádného hospodáře, přitom konstatoval, že z obsahu spisu ani z tvrzení samotného stěžovatele neplyne nic konkrétního o tom, že by matka tuto svoji povinnost jakkoli porušovala. Dodal také, že je jistě právem otce, aby požadoval vyúčtování toho, jak je s výživným, pokud jde o tvorbu úspor pro děti, nakládáno s tím, že pokud by byly zjištěny skutečnosti svědčící pro závěr, že matka jmění dětí řádně nespravuje, pak lze činit konkrétní opatření. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí lze tak odkázat a konstatovat, že dostatečně objasňuje učiněné závěry a nevykazuje tak prvky libovůle. Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z toho vyvozenými, což by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 84/94
, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C. H. Beck, 1995), v daném případě zjištěn nebyl.
Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, v posuzované věci neshledal, a proto z uvedených důvodů stížnost jako neopodstatněnou odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 18. ledna 2012
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu