Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3925/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.3925.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against low-value travel reimbursement ruling as inadmissible.

Geschäftsnummer I.ÚS 3925/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Solidní Finance against a lower court's decision awarding travel reimbursement costs. The applicant argued violations of fundamental rights regarding the reimbursement amount, but the Court applied its established 'bagatelní věc' doctrine limiting admissibility to claims exceeding 10,000 CZK. Consequently, the Court ruled that complaints against minor financial awards do not constitute a genuine threat to fundamental rights and are therefore inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní stížnost je neoprávněná, pokud se týká bagatelní částky nepřevyšující 10 000 Kč, neboť takové nároky nemohou představovat zásah do základních práv a svobod.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility bagatelní věc doctrine fundamental rights threshold travel reimbursement costs Czech Constitutional Court inadmissible petition financial claim limit

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Civil Procedure Code
Law No. 7/2009 Coll. amending the Civil Procedure Code

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 29. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Solidní Finance, uzavřený investiční fond, a. s., IČ 29235871, se sídlem Špitálka 8, Brno, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, se sídlem Veveří 57, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2011 sp. zn. 61 C 77/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatelka proti výše citovanému rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva garantovaná v čl. 2 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Brně vyhověl žalobě stěžovatelky na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému při cestě dopravním prostředkem bez platné jízdenky ve výši 1.022,-Kč spolu s příslušenstvím a přiznal stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.720,-Kč, když v souladu s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. soud postupoval podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Nyní napadené rozhodnutí je prakticky totožně odůvodněno a stěžovatelka jej napadá ze stejných důvodů (když navíc tvrdí porušení čl. 37 odst. 2 Listiny), jaké uvádí v ústavní stížnosti, o níž bylo vedeno řízení pod

sp. zn. IV. ÚS 3252/11

,

sp. zn. II. ÚS 3251/11

a další.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2.000,- Kč (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 405/04

, in Sb.n.u., sv. 34, usn. 43, str. 421). V usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn. II. ÚS 2538/09

vyslovil Ústavní soud s ohledem na účinnost zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, závěr o nutnosti reflektovat zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (novelizováno ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., kdy horní hranice tzv. bagatelních věcí byla zákonodárcem zvýšena na 10.000,- Kč) při posuzování oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti. V tomto usnesení Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, je ten osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Jak uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn. II. ÚS 2538/09

). V případě těchto bagatelních částek nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který Ústavnímu soudu umožní efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm stěžovatelům, jejichž základní práva byla skutečně porušena. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž se řeší zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž je třeba dodat, že částka 10.000,- Kč není absolutní a jedinou hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy individuálně posuzovat v kontextu intenzity zásahu do základních práv stěžovatele, resp. druhu a intenzity pochybení soudu, jehož rozhodnutí je zpochybňováno.

V nyní projednávané věci směřuje ústavní stížnost stěžovatelky proti výroku o náhradě nákladů řízení ve výši 3.720,- Kč. Dospěl-li Ústavní soud ve shora citovaných případech k závěru o neoprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí ve věcech, kde výše uplatněného nároku nepřevyšuje částku 10.000,- Kč, je třeba argumentem a maiori ad minus dospět k tomu, že stejně tak je neoprávněným stěžovatel, který napadá rozhodnutí v rozsahu náhrady nákladů řízení nepřevyšující totožnou částku (totožně viz např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2552/09

ze dne 13. 10. 2009), přičemž napadené rozhodnutí nevykazuje prvky svévole, když s totožnou argumentací stěžovatelky se Ústavní soud již opakovaně vypořádal (např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3252/11

,

sp. zn. II. ÚS 3251/11

a další). Obdobě k novu v podobě tvrzeného porušení čl. 37 odst. 2 Listiny odkazuje Ústavní soud na již uvedené: "Využil-li tedy obecný soud možnosti, kterou mu dává výslovně zákon, a svůj postup náležitě odůvodnil, nelze v tom spatřovat porušení práva na spravedlivý proces," tím spíše se pak nemůže jednat o porušení práva na právní pomoc, jehož se stěžovatelka bez validní argumentace dovolává (viz též např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2777/11

, doposud nezveřejněno).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], neboť podaný návrh nesměřoval k ochraně základních práv stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. prosince 2011

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj