Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding lawyer fee calculation method in civil proceedings. The court found no violation of fair trial rights. The lower court correctly applied the specific tariff instead of the standard rate. The decision upheld the principle of judicial discretion in fee assessment. The ruling emphasized that legal interpretation does not violate constitutional rights. The court rejected the claim of arbitrary judicial behavior.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Solidní Finance against a municipal court's refusal to award litigation costs based on a standard fee schedule. The plaintiff argued that the court's decision violated her right to a fair trial by failing to apply the standard fee rate, whereas the court had instead applied a specific tariff dependent on the number of legal acts performed. The court ruled that the lower court's choice to use the specific tariff was a valid exercise of statutory discretion and did not constitute a procedural excess or violation of fundamental rights. Consequently, the complaint was rejected as clearly unfounded because the legal interpretation remained predictable and within constitutional bounds.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 151 odst. 2 o. s. ř.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the general court's decision on litigation costs, including the choice between standard and specific fee tariffs, does not violate fundamental rights or constitute a procedural excess, as such decisions fall within the domain of ordinary courts and represent a predictable exercise of statutory discretion.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Solidní Finance, uzavřený investiční fond, a. s., IČO: 29235871, se sídlem v Brně, Špitálka 8, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2011 č. j. 54 C 79/2011-15, za účasti Městského soudu v Brně jako účastníka řízení a B. H., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. 1. Stěžovatelka včas zaslaným a jinak formálně bezvadným návrhem zahájila u Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížností brojila proti shora označenému rozhodnutí Městského soudu v Brně, kterým mělo být zasaženo do jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože jí obecný soud, ač byla ve věci úspěšná, nepřiznal náhradu nákladů řízení, podle příslušných ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Náhradu nákladů řízení jí naopak přiznal podle ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif").
2. Podle stěžovatelky sice právní úprava umožnuje soudu, aby rozhodl tak, jak v napadeném rozsudku uvedeno, nicméně z důvodu vzniku "obecného povědomí" a stabilního a očekávatelného způsobu rozhodování v otázce náhrady nákladů řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. se soud k uvedenému výroku neměl uchýlit, a proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí pro rozpor s čl. 2 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil.
II. 3. Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžádat si soudní spis, neboť z podání stěžovatelky a přiloženého rozhodnutí Městského soudu v Brně, jež bylo ústavní stížností napadeno, se podávají veškeré skutečnosti pro posouzení rozhodné.
4. Z uvedených listin se podává, že Městský soud v Brně vyhověl žalobě stěžovatelky a uložil žalovanému (vedlejšímu účastníkovi) zaplatit jí částku 1 022,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), jakož i nahradit jí náklady řízení v částce 2 400,- Kč (výrok II.). Obecný soud shledal, že vedlejší účastník byl přistižen, jak cestoval v Brně bez platné jízdenky MHD, a proto mu v souladu se smlouvou a právními předpisy vznikla povinnost zaplatit vedle jízdného ve výši 22,- Kč ještě přirážku ve výši 1 000,- Kč; proti rozhodnutí nalézacího soudu nebylo v souladu s ustanovením § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné (jde o tzv. bagatelní věc). Pro úplnost je vhodné doplnit, že Dopravní podnik města Brna, a.s. uvedenou pohledávku nejprve rámcovou smlouvou postoupil společnosti ANDRA AGENCY, s.r.o. a ta ji posléze postoupila stěžovatelce.
5. Výrok o náhradě nákladů řízení (II.) odůvodnil soud tak, že z důvodu zamezení tvrdosti postupoval podle § 151 odst. 2 o. s. ř., který mu umožňuje, aby odměnu advokáta stanovil podle advokátního tarifu, neboť s ohledem na okolnosti případu by stanovení odměny advokáta paušální částkou dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. neodpovídalo povaze ani délce řízení, náročnosti a rozsahu poskytovaných služeb, ani sociálním poměrům žalovaného.
6. Stěžovatelka napadla rozhodnutí ústavní stížností; ačkoliv petitem se domáhala zrušení celého rozsudku, z odůvodnění je zřejmé, že nesouhlasí pouze s výrokem II.; ve věci samé jí bylo vyhověno a důvod stížnosti proti výroku I. by tak ani věcně nebyl dán.
III. 7. Ústavní soud představuje podle čl. 83 Ústavy České republiky soudní orgán ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není proto součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen. Ústavní soud tedy neposuzuje rozhodovací činnost obecných soudů v každém případě, kdy došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci
sp. zn. II. ÚS 45/94
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, č. 5).
8. Ústavní soud se již v minulosti zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, přičemž pro rozhodování o nákladech řízení formuloval určité ústavněprávní limity. Konstatoval, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku a doménou obecných soudů, do nichž mu zásadně nepřísluší zasahovat. Samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je zpravidla oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Obdobně bude soud chránit základní práva a svobody, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení podústavního práva - jehož náprava není úkolem Ústavního soudu - nýbrž toto vybočení by naopak mělo charakter zřejmého rozporu s principy spravedlnosti, zejména pak v důsledku extrémního nerespektování pravidel upravujících řízení (viz nález
sp. zn. II. ÚS 198/07
ze dne 3. 5. 2007, nález
sp. zn. I. ÚS 1671/08
ze dne 5. 11. 2008, nález
sp. zn. IV. ÚS 323/05
ze dne 11. 7. 2006, nález
sp. zn. I. ÚS 1126/07
ze dne 22. 11. 2007, nález
sp. zn. I. ÚS 653/03
ze dne 12. 5. 2004, in http://nalus.usoud.cz). Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedeného soudy, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. Obdobně to platí i pro rozpory mezi závěry o skutkovém stavu a provedenými důkazy nutnými k jeho zjištění.
9. Ústavní soud však v souzené věci žádné pochybení, které by si - jak shora uvedeno - vyžádalo jeho zásah, neshledal. Ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. explicitně připouští, aby soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměnu advokáta neurčoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ale podle advokátního tarifu, tedy nikoliv v paušální výši, nýbrž v závislosti na množství úkonů právní služby. Městský soud v Brně této výjimky využil a svůj postup v odůvodnění rozsudku řádně vysvětlil; tím byly naplněny požadavky z hlediska ústavního přezkumu podstatné. Využil-li obecný soud možnosti, kterou mu dává výslovně zákon, a svůj postup náležitě odůvodnil, nelze v tom spatřovat porušení práva na spravedlivý proces.
IV. 10. Vzhledem k právnímu závěru Městského soudu v Brně lze uzavřít, že v projednávané věci postupoval ústavně konformně a rozhodl předvídatelným způsobem; samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením předestřené věci nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod.
11. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2011
Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu