Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the company TEMPLUM-společenské hry s. r. o. because the applicant failed to adhere to the mandatory requirement of legal representation by a lawyer. Although the applicant promised to provide the necessary documents and power of attorney later, the court noted that the complaint had not been substantively supplemented within the deadline. The court rejected the request for repeated warnings, citing established judicial practice that prior notifications in identical cases suffice to avoid formalistic inefficiency.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw on the Constitutional Court § 30 para. 1; § 43 para. 1 lit. a): Mandatory lawyer representation is a prerequisite for filing a constitutional complaint; repeated prior warnings to the applicant satisfy the duty of notification without requiring individual re-admonition in identical cases.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci stěžovatelky společnosti TEMPLUM-společenské hry s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2011, čj. 33 Cdo 2260/2011 - 183, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, čj. 53 Co 546, 547, 548, 549/2010 - 123, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 6. 2010, čj. 26 C 91/2010 - 26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 25. 10. 2011 ústavní stížnost stěžovatelky, v níž navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo zasaženo do jejích práv zaručených čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 10, čl. 11, čl. 36 odst. 1, 2 a 3, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou v konkrétním případě splněny předpoklady zahájení řízení, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu").
Ve věci stěžovatelky tomu tak není, neboť nerespektovala § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ukládající povinné zastoupení advokátem. Stěžovatelka v návrhu sice uvedla, že plnou moc advokáta, respektive další chybějící náležitosti (opisy napadených rozhodnutí), doplní ve lhůtě, o jejíž prodloužení zároveň požádala, ale její ústavní stížnost do dnešního dne relevantně doplněna nebyla.
Ústavní soud v této souvislosti ustáleně judikuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech.
Jelikož stěžovatelka byla již dříve několikrát poučena o tom, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomuto závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2387/08
, ze dne 22. 10. 2008).
Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatelka byla o požadavcích, které musí řádná ústavní stížnosti splňovat, několikrát v minulosti poučena, což vyplývá z řady předcházejících rozhodnutí Ústavního soudu, před jejichž vydáním byla opakovaně vyzývána k odstranění vad jejích podání, spočívajících mimo jiné právě v absenci povinného zastoupení advokátem (např.
sp. zn. II. ÚS 1599/10
,
I. ÚS 2032/10
,
III. ÚS 2341/10
,
I. ÚS 2831/10
,
III. ÚS 317/11
). Přes tato opakovaná poučení požadavky zákona na řádnou ústavní stížnost zjevně opět nerespektovala. Ústavní soud proto za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu její návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu