Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2461/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.2461.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for delay as ordinary remedies were not exhausted.

Geschäftsnummer I.ÚS 2461/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two plaintiffs against procedural delays in civil proceedings. The plaintiffs argued that a 19-year duration and specific inactivity by judges violated their right to court protection. The Court ruled that the complaints were inadmissible because the plaintiffs failed to utilize the mandatory pre-constitutional remedy of requesting a time limit under the relevant judicial code. Consequently, the Court held that the principle of subsidiarity requires exhaustion of all standard legal remedies before constitutional intervention is permitted.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 174a zákona o soudech a soudcích: Constitutional complaints regarding procedural delays are inadmissible unless the applicant has first exhausted standard remedies, specifically the request for a time limit for procedural acts.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies principle procedural delay relief subsidiarity of constitutional review time limit request mechanism civil procedure delays judicial inactivity remedy

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
§ 31a zákona č. 160/2006 Sb.
Ta účastníkovi řízení umožňuje v případě průtahů v řízení požadovat od státu zaplacení vedle skutečně vzniklé škody i odškodnění za nemateriální újmu za porušení povinnosti vydat rozhodnutí nebo učinit úkon v přiměřené lhůtě (viz ustanovení § 31a zákona č. 160/2006 Sb.).

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů P. - K. W. a V. M. W., obou zastoupených JUDr. Vladimírem Kovalem, advokátem se sídlem Budečská 6, Praha 2, proti postupu (průtahům) Okresního soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 7 C 5/93 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 10 Co 214/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají vydání nálezu, jímž bude Okresnímu soudu v Ústí nad Labem a Krajskému soudu v Ústí nad Labem zakázáno pokračovat v porušování jejich ústavně zaručeného práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že "ve věci sp. zn. 7C 5/93 Okresního soudu v Ústí nad Labem a sp. zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem" zůstanou i nadále nečinní. Podle obsahu ústavní stížnosti jde stěžovatelům o to, aby soudy nepokračovaly v průtazích v řízení.

Stěžovatelé především uvedli, že obecné soudy rozhodují o jejich nárocích jako žalobců již 19 let. Dovozují, že dosavadní délka řízení - s ohledem na průběh řízení a okolnosti případu (tj. nároky z dopravní nehody) - je zjevně nepřiměřená. Například mezi podáním žaloby a prvním jednáním uplynulo 6 let. Ve věci stěžovatelů se měnili soudci (5 soudců), z nichž někteří ve věci neučinili žádné kroky nebo jejich činnost byla minimální, ačkoliv měli a mají k dispozici mnoho nástrojů, jak proces zefektivnit. O procesních návrzích stěžovatelů jako žalobců bylo rozhodováno s velkým zpoždění. Oproti tomu na straně žalované právnické osoby docházelo neustále k transformaci právní formy.

II. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat její formální náležitosti a podmínky přípustnosti.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním

soudu).

V uvedeném ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. To znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím až tehdy, jestliže náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, nález č. 111, str. 79). Ochrana ústavnosti

totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. čl. 4 Ústavy).

V návaznosti na výše uvedené jsou proto možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy - i v případě stěžovateli tvrzených průtahů - omezeny až na situace, kdy náprava nebyla zjednána jinými, standardními procesními prostředky. Jde zde zejména o instrument zakotvený v ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), jehož prostřednictvím lze navrhnout určení lhůty k provedení procesního úkonu. Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle § 174a zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy.

V mezidobí pak byl prostředek nápravy dle § 174a zákona o soudech a soudcích doplněn právní úpravou obsaženou v novele zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ta účastníkovi řízení umožňuje v případě průtahů v řízení požadovat od státu zaplacení vedle skutečně vzniklé škody i odškodnění za nemateriální újmu za porušení povinnosti vydat rozhodnutí nebo učinit úkon v přiměřené lhůtě (viz ustanovení § 31a zákona č. 160/2006 Sb.).

Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že podali (dne 30. 7. 2004) stížnost na průtahy v řízení před okresním soudem (adresovanou předsedovi dotčeného soudu), na kterou předsedkyně soudu písemně reagovala; stížnost (prý) byla shledána oprávněnou a byla přislíbena náprava. Takový právní krok však dostatečný není.

Podstatné je, že stěžovatelé v ústavní stížnosti - rekapitulující průběh řízení (včetně podání stížnosti na průtahy v řízení k předsedkyni soudu) - netvrdí (ani to nedokládají), že by před jejím podáním učinili návrh ve smyslu ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích. Jejich ústavní stížnost tedy není způsobilá k meritornímu projednání, neboť nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Stejně rozhodl Ústavní soud v dále uvedených obdobných věcech (usnesení ze dne 27. 9. 2011,

sp. zn. II. ÚS 2471/11

, usnesení ze dne 5. 5. 2010,

sp. zn. II. ÚS 1207/10

, usnesení ze dne 19. 7. 2010,

sp. zn. II. ÚS 2040/10

, usnesení ze dne 27. 1. 2011,

sp. zn. I. ÚS 2240/10

, usnesení ze dne 21. 8. 2009,

sp. zn. II. ÚS 1916/09

, a další).

III. Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj