Constitutional Court dismisses appeal against regional court ruling on unjust enrichment claim. Steward lacks standing; court properly reasoned without constitutional violation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by TeliaSonera International Carrier Czech Republic against a regional court judgment. The appellant argued that the lower court incorrectly denied their claim for unjust enrichment, violating fair trial rights and property rights. The court rejected this, noting that constitutional courts do not review general legality or re-evaluate evidence, and found no constitutional violation since the lower court's decision was well-reasoned and lacked arbitrariness.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: Constitutional courts do not review general legality or re-evaluate evidence; they intervene only upon proven violation of constitutionally guaranteed rights and freedoms, requiring extreme inconsistency between factual findings and legal conclusions.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti stěžovatele TeliaSonera International Carrier Czech Republic, a. s., se sídlem Praha 3, K Červenému dvoru 25a, Centrum NAGANO IV, zastoupeného JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97 proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 49 Co 409/2008 ze dne 30. 6. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces zaručovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva vlastnického zaručovaného čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i porušení čl. 90 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu (jím ve stížnosti nesprávně označené jako usnesení), který změnil žalobě stěžovatele na zaplacení částky 13.300,- Kč s příslušenstvím - jako bezdůvodného obohacení - vyhovující rozsudek soudu I. stupně. V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel v rovině jednoduchého práva, bez bližší ústavně právní argumentace, dává najevo nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu, jemuž v podstatě vytýká nesprávné právní posouzení věci.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud především připomíná, jak plyne z jeho dosavadní obecně přístupné judikatury, že není součástí soustavy obecných soudů a těmto soudům není nadřízen. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí, zhodnocení dokazování provedené obecnými soudy není oprávněn "přehodnocovat" a do činnosti obecných soudů proto může zasahovat pouze v těch případech, jestliže jejich rozhodnutím či jiným zásahem dojde k porušení ústavně zaručených práv a svobod. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl. Odvolací soud, jak patrno z obsahu jeho rozhodnutí, věci věnoval náležitou pozornost a své rozhodnutí řádně zdůvodnil, když objasnil důvody, pro které učinil závěr o nedostatku aktivní legitimace stěžovatele v daném řízení. Proto lze na toto zdůvodnění odkázat. Napadené rozhodnutí, vydané odvolacím soudem po náležitém poučení (§ 213b a § 118a o. s. ř.), dostatečně objasňuje učiněné závěry a nevykazuje tak prvky libovůle. Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z toho vyvozenými, což by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 84/94
, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C. H. Beck, 1995), v daném případě zjištěn nebyl.
Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, v posuzované věci neshledal, a proto z uvedených důvodů ústavní stížnost jako neopodstatněnou odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 1. listopadu 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu