Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2903/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.2903.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements for legal representation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2903/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant, MUDr. L. V., citing a failure to comply with formal requirements. The applicant had previously been repeatedly warned by the Court about the necessity of legal representation but failed to provide it in this instance. Consequently, the Court deemed the application procedurally defective and inadmissible without issuing a formal warning to correct the defect.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a party has been repeatedly warned of the requirement for legal representation in constitutional complaints, failure to provide such representation renders the application inadmissible without further formal warnings.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint legal representation procedural defect inadmissible application repeated warnings formal requirements Constitutional Court

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže její podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 3. října 2011 o ústavní stížnosti MUDr. L. V., proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 11. 2010 čj. 11 C 109/2007-231 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2011 čj. 19 Co 23/2001-261 (čj. citována dle stěžovatelčina návrhu) takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 29. 9. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen v záhlaví uvedený návrh označený jako "Podání ústavní stížnosti současně s dovoláním", ve kterém stěžovatelka žádá zrušení shora uvedených rozhodnutí.

Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatelka nedoložila zastoupení advokátem [srov. ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže její podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Pokud podmínka sepisu návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem advokátem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích rozhodnutí Ústavního soudu však vyplývá, že stěžovatelka byla opakovaně a dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Tyto požadavky, kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jsou stěžovatelce známy již od konce roku 1998, neboť v řízeních vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 483/98

,

I. ÚS 398/07

,

III. ÚS 358/07

,

II. ÚS 1021/08

, a

I. ÚS 1953/08

Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval. Za zmíněnou dobu byla tedy stěžovatelka mnohokrát informována o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla v řízení o ní advokátem také zastoupena.

Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na zmíněné poznatky z dřívějších návrhů stěžovatelky již není třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo jí formalisticky znovu a znovu zasíláno u každého z jejích dalších podání. Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Uvedený právní závěr je navíc stěžovatelce znám již z usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 1445/09

, jímž rovněž došlo k odmítnutí jejího návrhu bez výzvy k odstranění vad podání.

V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl. Jen na okraj poznamenává Ústavní soud, že i kdyby byl stěžovatelčin nyní podaný návrh bezvadný, šlo by o ústavní stížnost pro předčasnost nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. října 2011

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj