Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1445/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1445.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements for legal representation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1445/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by MUDr. L. V. regarding the Public Health Insurance Act. The applicant failed to provide proof of representation by a lawyer, a mandatory requirement under the Constitutional Court Act. The court determined that the applicant had been repeatedly informed of this procedural necessity in previous cases, rendering the lack of representation a fatal formal defect.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to provide proof of representation by a lawyer, especially when the applicant has been repeatedly informed of this requirement in prior proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint legal representation procedural requirements formal defect Constitutional Court Act admissibility public health insurance

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže její podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci návrhu MUDr. L. V., označeného jako "ústavní stížnost na porušení práva na ochranu zdraví a zdravotní péči spojenou s návrhy na zrušení části zákonů" takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 2. 6. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen v záhlaví uvedený návrh stěžovatelky, ve kterém mimo jiné navrhuje "zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2009 čj. 32 Nc 922/2009-19 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2009 čj. 55 Co 70/2009-27, následně v souladu s § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zrušení ustanovení § 16a zákona o veřejném zdravotním pojištění (zákon č. 48/1997 Sb., v platném znění)".

Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatelka nedoložila zastoupení advokátem [srov. ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže její podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Pokud podmínka sepisu návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem advokátem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích rozhodnutí Ústavního soudu však vyplývá, že stěžovatelka byla opakovaně a dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Tyto požadavky, kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jsou stěžovatelce známy již od konce roku 1998, neboť v řízeních vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 483/98

,

I. ÚS 398/07

,

III. ÚS 358/07

,

II. ÚS 1021/08

a

I. ÚS 1953/08

Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval. Za zmíněnou dobu byla tedy stěžovatelka mnohokrát informována o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla v řízení o ní advokátem také zastoupena.

Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na zmíněné poznatky z dřívějších návrhů stěžovatelky již není třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo jí formalisticky znovu a znovu zasíláno u každé z jejích dalších ústavních stížností.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Návrh s ústavní stížností spojený sdílí - v případě jejího odmítnutí - osud jí samotné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 11. června 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu