Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by GRATO spol. s. r. o. against lower court decisions regarding litigation costs. The applicant argued that the appeal was admissible, yet the appellate court had previously rejected it as inadmissible under specific procedural rules. The court determined the complaint was inadmissible because the applicant had not filed a complaint for confusion against the final appellate ruling, thereby failing to exhaust all available legal remedies.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO spol. s. r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně č. j. 19 EC 123/2009-70 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 59 Co 252/2010-84, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá z důvodů v ní rozvedených v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Prvým z nich byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit stěžovateli částku 1.008,- Kč s příslušenstvím a dále nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 11.855,- Kč. Druhým z označených rozhodnutí odvolací soud odmítl jako nepřípustné podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolání stěžovatele směřující proti výroku o nákladech řízení.
Předtím, než se začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí Ústavní soud zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález ve věci
sp. zn. III. ÚS 117/2000
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).
Jak patrno ze shora uvedeného, bylo napadeným usnesením odmítnuto odvolání stěžovatele pro nepřípustnost podle § 218 písm. c) o. s. ř., přitom z obsahu ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatel proti usnesení odvolacího soudu podal žalobu pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., podle něhož žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Za uvedeného stavu věci, kdy stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se závěry usnesení odvolacího soudu vedoucími k odmítnutí odvolání, když tvrdí, že v daném případě bylo odvolání přípustné, je třeba učinit závěr, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a jeho ústavní stížnost byla proto z uvedeného důvodu jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2010
Pavel Holländer
soudce zpravodaj