Constitutional complaint dismissed because Supreme Court decision was not final and all remedies not exhausted.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by BJA Czech, s. r. o., against a Supreme Court decision. The Supreme Court had previously annulled a lower court ruling and remanded the case for further proceedings, meaning the matter was not yet finally concluded. The Court held that since the case remained pending, the applicant had not exhausted all available legal remedies required by law. Consequently, the complaint was inadmissible under the principle of subsidiarity, and the Constitutional Court could not intervene at this stage.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, unless the case is already finally concluded.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele BJA Czech, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Hybernská 1009/24, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti výroku II. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5280/2009 ze dne 22. 6. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svou ústavní stížností z důvodů podrobně v ní rozvedených domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž byla zrušena část usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Cmo 21/2009 ze dne 30. 9. 2009 a v tomto rozsahu vrácena jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Předtím, než se začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí Ústavní soud zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci (viz např. nález ve věci
sp. zn. III. ÚS 117/2000
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).
Jak patrno ze shora uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti zrušujícímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž byla věc vrácena vrchnímu soudu k dalšímu řízení. Věc stěžovatele tak dosud není pravomocně ukončena a za tohoto stavu třeba učinit závěr, že nebyly dosud vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a ústavní stížnost je tak nepřípustná. Byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2010
Pavel Holländer
soudce zpravodaj