Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2732/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.2732.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses individual's request to revoke Criminal Procedure Code section as unlegitimized party.

Geschäftsnummer I.ÚS 2732/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected a request by an individual to revoke a specific clause of the Criminal Procedure Code. The applicant argued the provision violated constitutional rights but failed to meet procedural requirements for such a petition. The court dismissed the case because the applicant lacked active standing and did not file the request alongside a constitutional complaint.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 64 ust. 1 písm. e), odst. 2 písm. d), § 74 zákona o Ústavním soudu; Individual may petition to revoke laws only with a constitutional complaint, otherwise lacking active standing.

Schlagwörter

KI-generiert
active standing constitutional complaint Criminal Procedure Code Constitutional Court legitimacy requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 87 ust. 1 písm. a) Ústavy
Art. 88 ust. 1 Ústavy
§ 64 zákona o Ústavním soudu
§ 72 zákona o Ústavním soudu
§ 82 zákona o Ústavním soudu
§ 43 zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci navrhovatele I. S., zastoupeného Mgr. Ing. Milanem Sochorem, advokátem, se sídlem Divadelní 6, 602 00 Brno, o návrhu na zrušení části věty druhé odst. 2 § 141 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním znějící "jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a" takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I. Navrhovatel se svým podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 9. 2010 domáhal, aby Ústavní soud zrušil část věty druhé odst. 2 § 141 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") znějící "jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a".

Věta druhá odst. 2 § 141 trestního řádu stanovuje podmínky pro napadení usnesení stížností jakožto řádným opravným prostředkem tak, že usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni. Stěžovatel namítá rozpor s právem na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 až 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), kdy tvrdí, že právní úprava, která je navrhována ke zrušení, mu neposkytuje ve smyslu citovaných článků ústavního pořádku žádnou ochranu.

Stěžovatel rovněž požádal o náhradu nákladů jeho právního zastoupení ve výši 4400 Kč s tím, že je studentem prezenční formy doktorského studia, tedy dosud bez vlastních příjmů, pobírá pouze studijní stipendium a jeho životní potřeby nadále zajišťují jeho rodiče.

II. Podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") pak stanovuje, kdo, a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy).

Podle ustanovení § 64 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni: prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, vláda za podmínek uvedených v § 118, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4, soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy jsou oprávněni podat: vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4, zastupitelstvo kraje, Veřejný ochránce práv, ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky kraje a hlavního města Prahy a jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce, věcně příslušný ministr, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje a hlavního města Prahy, zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží. Ústavní soud shledává, že navrhovatel není žádným z uvedených subjektů a není proto v dané věci aktivně legitimován.

Fyzickou osobou může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. To však toliko spolu s ústavní stížností, kdy jejich uplatněním nastala skutečnost, která je jejím předmětem (srovnej § 64 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. d), § 74 zákona o Ústavním soudu). Petit ústavní stížnosti musí ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci.

Petit nyní projednávaného návrhu žádá zrušení právních předpisů, aniž by požadoval, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud, který je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, konstatuje, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 791/04

in http://www.usoud.cz).

Vzhledem k tomu, že návrh nebyl podán spolu s ústavní stížností a navrhovatel není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých částí, Ústavnímu soudu nezbylo, než jej odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Protože návrh byl odmítnut, nebylo ani podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu možné, aby bylo vyhověno požadavku stěžovatele na náhradu nákladů jeho právního zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2010

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj