Constitutional Court dismisses unconstitutional review request due to lack of active standing and improper filing method.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a request to annul specific laws and decrees regarding Yugoslav property claims. The applicant argued these regulations violated fundamental rights but failed to meet procedural requirements for such petitions. The court ruled that the applicant lacked active standing to file a standalone annulment request and that the filing did not comply with the mandatory procedure of submitting it alongside a constitutional complaint.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 74 of the Act on the Constitutional Court; § 43 of the Act on the Constitutional Court: A natural person may file an annulment request only as part of a constitutional complaint if they are actively legitimized; otherwise, the request is inadmissible due to lack of standing and procedural non-compliance.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
I. ÚS 791/04
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci navrhovatele Ing. M.J., zastoupeného advokátem JUDr. P.F., o návrhu na zrušení vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 31/1957 Sb., o Dohodě mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávie, o vypořádání otevřených majetkových otázek, zákona č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany, vyhlášky Ministerstva financí č. 71/1959 Ú.l. o přihláškách k náhradě za nároky zaniklé podle zákona č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany, a vyhlášky Ministerstva financí č. 191/1959 Ú.l., o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 57/1957 Sb., týkajících se Federativní lidové republiky Jugoslávie, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se svým podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2004 domáhal, aby Ústavní soud zrušil následující právní předpisy:
1. vyhlášku ministra zahraničních věcí č. 31/1957 Sb. o Dohodě mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o vypořádání otevřených majetkových otázek,
2. zákon č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany,
3. vyhlášku Ministerstva financí č. 71/1959 Ú.l. o přihláškách k náhradě za nároky zaniklé podle zákona č. 57/1957 Sb. o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany,
4. vyhlášku Ministerstva financí č. 191/1959 Ú.l. o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 57/1957 Sb., týkajících se Federativní lidové republiky Jugoslávie.
Dle názoru navrhovatele jsou uvedené právní předpisy v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dle kterého státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, čl. 3 odst. 1 Listiny, dle kterého základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení, čl. 3 odst. 3 Listiny, dle kterého nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod, čl. 11 odst. 1 Listiny, dle kterého každý má právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, čl. 11 odst. 4 Listiny, dle kterého vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu, a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), dle kterého státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovuje, kdo, a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy).
Podle ustanovení § 64 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni: prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, vláda za podmínek uvedených v § 118, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4, soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy . Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy jsou oprávněni podat: vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona, zastupitelstvo kraje, Veřejný ochránce práv, ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky kraje a P., a jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce, věcně příslušný ministr, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje a P., zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží. Ústavní soud shledává, že navrhovatel není žádným z uvedených subjektů a není proto v dané věci aktivně legitimován.
Ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, jež splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu, dle kterého může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci.
Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení právních předpisů, aniž by požadoval, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud, který je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, konstatuje, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 26/04
[nepublikováno]).
Vzhledem k tomu, že navrhovatel není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých částí a návrh nebyl podán spolu s ústavní stížností, je nutno navrhovatele považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo ani podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu možné, aby bylo vyhověno návrhu stěžovatele na náhradu nákladů jeho právního zastoupení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2005
Ivana Janů
soudce zpravodaj