Constitutional Court dismisses lawyer's request to annul Criminal Procedure Code clause due to lack of standing.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a lawyer's request to annul a specific clause of the Criminal Procedure Code. The applicant argued the clause violated fair trial rights by preventing repeated complaints, but the court found the lawyer lacked active standing to file such a request independently. Consequently, the court dismissed the petition as inadmissible because it was not filed alongside a substantive constitutional complaint regarding the specific facts triggering the legal provision.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 74 zákona o Ústavním soudu: A lawyer is not actively authorized to file a request to annul a law unless submitted simultaneously with a constitutional complaint concerning the specific facts giving rise to the complaint.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
K možnosti ministra spravedlnosti opakovaně podávat stížnost pro porušení zákona
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Jiřího Nykodýma a JUDr. Pavla Rychetského, v právní věci navrhovatele JUDr. L.M., o návrhu ze dne 17. května 2004, na zrušení "věty druhé v ustanovení § 266 odst. 1 trestního řádu", t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se svým návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. května 2004 domáhá zrušení "věty druhé v ustanovení § 266 odst. 1 trestního řádu", neboť toto ustanovení neumožňuje ministru spravedlnosti v odůvodněných případech podávat stížnost pro porušení zákona i opakovaně. Dle názoru navrhovatele je uvedené ustanovení části zákona v rozporu zejména s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čímž je porušeno základní právo na zákonný spravedlivý proces.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovuje, kdo, a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy ČR).
Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni:
a) prezident republiky,
b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d) vláda za podmínek uvedených v § 118
e) ten kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu, nebo ten kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Navrhovatelem je advokát, tedy není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ust. § 64 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) zákona o Ústavním soudu.
Ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, jež splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Podle ustanovení § 74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci. Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení "věty druhé ustanovení § 266 odst. 1 trestního řádu", neboť toto ustanovení neumožňuje ministru spravedlnosti v odůvodněných případech podávat opakovaně stížnost pro porušení zákona. Navrhovatel v návrhu argumentoval věcí J.V., vedené před Ústavním soudem pod
sp. zn. IV. ÚS 190/03
, (řízení bylo skončeno usnesením Ústavního soudu dne 15. dubna 2004), kde v odůvodnění ústavní stížnosti bylo uvedeno, že občan poškozený soudním rozhodnutím se měl domáhat nápravy jinými cestami než obnovou řízení, ale v platném právním řádu není k dispozici využitelný procesní prostředek, který by to poškozenému umožňoval. Navrhovatel dále polemizoval s právními závěry obecných soudů a odkazoval na nálezy Ústavního soudu v obdobných věcech.
Podle ustanovení věty druhé § 266 odst. 1 (dříve odst. 7) trestního řádu nelze ve věci podat novou stížnost pro porušení zákona a tímto byla porušena ústavně zaručená práva. Návrh nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Z těchto důvodů navrhovatel předložil Ústavnímu soudu návrh, aby plénum Ústavního soudu zrušilo napadenou část § 266 odst. 1 trestního řádu.
Petit návrhu nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním. Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel není subjektem podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. a), b), c), d) zákona o Ústavním soudu aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých částí a návrh nebyl ve smyslu § 74 a § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatele považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.
Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedené části ustanovení zákona ve smyslu § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 16. června 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu