Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1844/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1844.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding property and fair trial rights.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1844/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Českomoravské investiční, a. s., without a hearing. The applicant argued that lower court rulings violated her fundamental rights to property and a fair trial regarding a railway land sale contract. The court rejected these claims because the applicant repeatedly challenged identical legal conclusions without new evidence, rendering the complaint clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 99/1963 Coll., Civil Procedure Code: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant repeatedly contests established legal conclusions without addressing new facts or legal arguments.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal clearly unfounded complaint fundamental rights protection property rights violation fair trial rights repeated legal challenge Constitutional Court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 99/1963 Coll., Civil Procedure Code
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Constitution of the Czech Republic
European Convention on Human Rights

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatelky Českomoravské investiční, a. s., se sídlem Brno, Bartošova 1833/6, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, ul. 28. října 219/438, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2008 č. j. 19 Co 557/2007- 173, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 7. 2007 č. j. 7 C 25/2007- 134 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010 č. j. 32 Cdo 1976/2008-209, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 28. 6. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující formální předpoklady projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní subjektivní práva (svobody) garantovaná jí zejména čl. 11 odst. 1, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V řízení, z nichž vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, se stěžovatelka domáhala určení [v souladu s § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů], že kupní smlouva uzavřená mezi Správou železniční dopravní cesty, státní organizace, jako prodávající, a společností TOBA TRADE, s. r. o., jako kupující, je neplatná, respektive určení, že vlastníkem nemovitostí, jež jsou předmětem zmiňované kupní smlouvy, je Česká republika, kdy s tímto majetkem má právo hospodařit právě Správa železniční dopravní cesty, státní organizace.

Již na tomto místě je třeba konstatovat, že stěžovatelka vede typově několik stejných sporů [v nichž jsou legitimováni stejní účastníci řízení], kterými se opakovaně zabývaly jak obecné soudy, včetně soudu Nejvyššího, tak Ústavní soud, jenž v jejich postupu neshledal nic protiústavního - srov. nejnověji například usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2010

sp. zn. IV. ÚS 637/10

.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a ochrany vlastnictví, přezkoumal Ústavní soud z těchto hledisek napadená rozhodnutí i řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že jde ze strany stěžovatelky o opakovanou polemiku s právními závěry obecných soudů, odkazuje Ústavní soud stěžovatelku na svá předchozí rozhodnutí, v nichž se argumentací stěžovatelky podrobně zabýval.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatelky, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Z toho důvodu nemohlo být ani nařizováno ústní jednání ve smyslu § 44 zákona o Ústavním soudu [srov. ustanovení § 44 odst. 1 citovaného zákona a contrario].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu