Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 637/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.637.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against lower courts' property dispute rulings as sufficiently reasoned.

Geschäftsnummer IV.ÚS 637/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a company challenging lower court decisions on property ownership. The applicant argued that courts failed to examine the validity of a sales contract due to formalistic adherence to statutory language, violating her constitutional rights. The Court dismissed the complaint because the lower courts' decisions were adequately reasoned and did not exhibit arbitrariness, rendering further constitutional review unnecessary.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a full hearing if the contested decisions are sufficiently reasoned and the alleged constitutional violations do not arise from arbitrary judicial discretion.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal sufficiently reasoned decisions property ownership dispute arbitrary judicial discretion formalistic legal interpretation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Českomoravské investiční, a. s., se sídlem v Brně, Bartošova 1833/6, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem, AK se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, ul. 28. října 219/438, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 čj. 32 Cdo 945/2008-389, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2007 čj. 13 Co 400/2007-353 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 6. 2007 čj. 4 C 12/2007-301 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 4. 3. 2010 se Českomoravská investiční, a. s., se sídlem v Brně (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o určení neplatnosti smlouvy a určení vlastnického práva.

II. Z napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 12. 6. 2007 Okresní soud Plzeň-jih (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými dne 18. 12. 2006 je neplatná a že Česká republika je vlastníkem nemovitostí v kupní smlouvě specifikovaných (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Dne 18. 10. 2007 Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu ze dne 12. 6. 2007 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III.).

Dne 9. 12. 2009 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2007 odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).

III. V části III. ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že obecné soudy upřely jejím právům ochranu, neboť jako účastnici procesu prodeje nemovitostí ve vlastnictví státu jí neumožnily domoci se svého práva "určovací žalobou vyslovení neplatnosti kupní smlouvy" a "neprojednáním věci z čistě formalistických důvodů a v důsledku nezdravého lpění na doslovené liteře zákona" bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv.

V části IV. stěžovatelka tvrdila, že obecné soudy všech stupňů napadenými rozhodnutími porušily právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava"), právo rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, princip materiální spravedlnosti dle čl. 1 Ústavy, právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.

V části V. stěžovatelka blíže rozvedla, v čem namítané porušení základních práv a svobod spatřovala, popsala skutkové okolnosti věci, průběh řízení před obecnými soudy, přičemž polemizovala s jejich právními závěry, a to zejména pokud jde o konstatování nedostatku naléhavého právního zájmu.

IV. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným

Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího, odvolacího a dovolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno a co již dříve vyslovil v usnesení ze dne 4. 6. 2009 III. ÚS 1817/08 (které je stěžovatelce jako účastnici řízení známo), považoval by Ústavní soud za formalistické.

Pro výše uvedené Ústavní soud nepovažoval za nutné vyzvat stěžovatelku k odstranění vad plné moci ze dne 3. 1. 2007.

Z vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu