Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1741/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1741.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to exhaustion of remedies and lack of legal representation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1741/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint without a hearing due to procedural defects. The applicant, unrepresented, filed a constitutional complaint while simultaneously pursuing a cassation appeal at the Supreme Court, violating the principle of subsidiarity. The court ruled that the constitutional remedy is subsidiary and must wait for the exhaustion of ordinary legal remedies, leading to the dismissal of the petition.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústava ČR čl. 87 odst. 1 písm. d): The constitutional complaint is a subsidiary remedy that requires the exhaustion of all other legal means of protection before it can be accepted.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint subsidiarity principle exhaustion of remedies legal representation Czech Constitutional Court cassation appeal procedural admissibility

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje, podle čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
§ 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu
1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst.
§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu PhDr. M. S., bez právního zastoupení, směřujícím proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2009, sp. zn. 10 T 6/2009, a Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2010, sp. zn. 5 To 4/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem podaným dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se navrhovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi došlo k zásahu do jeho práv a svobod zaručených v čl. 36 odst. 1, v čl. 37 odst. 2 a 3, v čl. 38 odst. 2, v čl. 39 a v čl.40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil nekvalifikovaně bez právního zastoupení. Ústavní soud se proto nejprve zaměřil na procesní náležitosti podání k Ústavnímu soudu, když zjistil, že proti napadenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal stěžovatel rovněž dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Ústavní soud si proto vyžádal stejnopis dovolání, z nějž zjistil, že toto bylo právním zástupcem stěžovatele doručeno Městskému soudu v Praze dne 3. června 2010.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

(publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech, tedy významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Jak výše uvedeno, navrhovatel podal dovolání, tedy mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak podal souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem i ústavní stížnost, konstatuje Ústavní soud, že před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod. Proto není důvodu, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizací zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není však ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť navrhovatel nebyl nucen podávat ústavní stížnost, když tak může učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud tak činí právě i s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud ČR o dovolání doposud nerozhodl.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl, aniž by vyzýval navrhovatele k odstranění absence právního zastoupení.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2010

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka