Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3104/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.3104.09.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies; appellant failed to appeal first-instance judgment.

Geschäftsnummer III.ÚS 3104/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint without a hearing, ruling it inadmissible due to non-exhaustion of remedies. The appellant claimed a default judgment was issued without proper service of summons, yet failed to file an appeal before discovering the judgment. The court held that the principle of subsidiarity requires exhausting all standard legal remedies before seeking constitutional relief.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Schlagwörter

KI-generiert
non-exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint inadmissibility failure to appeal procedural means exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. prosince 2009 o ústavní stížnosti P. Ch., zastoupeného JUDr. Romanou Lužnou, advokátkou se sídlem v Brně, Heinrichova 16, proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 54 C 148/2003 ze dne 5. 11. 2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označené rozhodnutí soudu I. stupně, vydané v jeho občanskoprávní věci, které, jak tvrdí, mu po jeho vydání nebylo řádně doručeno, převzal jej teprve 6. 10. 2009 poté, co se o jeho existenci dověděl v souvislosti s nařízením exekuce. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje v podstatě v tom, že napadené rozhodnutí - rozsudek pro zmeškání - bylo vydáno, aniž byly dány podmínky pro jeho vydání (§ 153b o. s. ř.), neboť jak tvrdí, předvolání k jednání, u něhož byl napadený rozsudek vynesen, mu nebylo řádně doručeno.

Předtím, než se začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí Ústavní soud zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález ve věci

sp. zn. III. ÚS 117/2000

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).

Z obsahu ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel proti rozhodnutí Městského soudu v Brně shora označenému odvolání, poté, co se o jeho existenci dověděl, nepodal. Za tohoto stavu třeba učinit závěr, že nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a jeho ústavní stížnost je tak nepřípustná. Pokud se stěžovatel dovolává rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 264/06

a

I. ÚS 572/05

, třeba pro úplnost dodat, že odkaz na tato rozhodnutí není případný, neboť v uvedených věcech se jednalo o skutkově odlišnou situaci (stěžovatelé v označených věcech byli v řízení před obecnými soudy zastoupeni opatrovníky, aniž pro to byly splněny zákonné předpoklady).

Ústavní stížnost byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2009

Pavel Holländer

soudce zpravodaj