Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1999/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.1999.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against police inaction on criminal report as no constitutional rights violated.

Geschäftsnummer III.ÚS 1999/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by a landowner against the police's handling of a criminal report regarding property damage. The complainant argued that the police's delay in initiating criminal proceedings violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and the ECHR, while the prosecution authorities deemed the police's inaction correct due to the lack of a specific perpetrator and the subsidiarity of civil remedies. The court ruled that the investigation process and the decision to prosecute are matters between the state and the alleged offender, not the victim, and that civil law adequately protects property interests without requiring criminal prosecution.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court's review of police handling of a criminal report does not constitute an unconstitutional interference with fundamental rights when no specific victim rights are violated by the procedural steps taken.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal police inaction criminal report property damage criminal offense subsidiarity criminal civil law Charter Fundamental Rights violation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Odložením podání podle stěžovatele došlo k porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), jakož i čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy").
čl. 83 Ústavy České republiky
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. V., zastoupeného Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, proti jiným zásahům orgánů veřejné moci - postupům Policie České republiky, Obvodního oddělení Čáslav, ve věci č.j. KRPS-11592/TČ-2009-010510, Obvodního státního zastupitelství v Kutné Hoře ve věci 1 ZN 111/2008, a Krajskému státnímu zastupitelství v Praze ve věci sp. zn. KZN 164/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, jež splňuje formální i obsahové náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel napadá postup policejního orgánu při vyřizování jeho oznámení o podezření ze spáchání trestného činu, k němuž mělo dojít "průjezdem těžké stavební mechanizace" přes jeho blíže specifikované pozemky v souvislosti s výstavbou průmyslového areálu. Odložením podání podle stěžovatele došlo k porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy").

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že shora označený policejní orgán po provedeném šetření ve věci nezahájil úkony trestního řízení podle ustanovení § 158 odst. 3 tr. řádu, jelikož sice bylo zjištěno, že došlo k poškození pozemků stěžovatele, avšak nebyla ztotožněna odpovědná osoba (srov. § 257 tr. zák.).

Okresní státní zastupitelství shledalo postup policejního orgánu věcně správným; konstatovalo, že zásahu do práv stěžovatele si je společnost provádějící výstavbu vědoma, a poukázalo též na subsidiaritu trestního práva ve vztahu k civilněprávním řešením sporu.

V návaznosti na stěžovatelův podnět k výkonu dohledu, ve smyslu ust. § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v rozhodném znění, krajské státní zastupitelství neshledalo v postupu okresního státního zastupitelství pochybení.

S těmito závěry stěžovatel nesouhlasí. Je přesvědčen, že "existuje důvodné podezření, že došlo k zásahu do zájmu chráněného trestním zákonem, při kterém došlo k poškození sféry stěžovatele, a orgány činné v trestním řízení neposkytly svojí nečinností stěžovateli ochranu, zaručenou zákonem". Dovozuje, že byl spáchán trestný čin poškozování cizí věci dle § 257 tr. zák. se zaviněním ve formě nepřímého úmyslu. Závěrem vyslovuje přesvědčení, že odkaz na postup předvídaný občanským zákoníkem a občanským soudním řádem není namístě, neboť je "naprosto nepřijatelné, aby kdokoliv beztrestně zasahoval do práv vlastníka nemovitosti způsobem, odpovídajícím kvalifikaci podle některé ze skutkových podstat trestního zákona".

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

V dané věci, se zřetelem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda se policejní orgán vytýkaným postupem při vyřizování trestního oznámení dopustil pochybení způsobilých založit nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není.

Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím vydaným v rámci řízení o trestním oznámení stěžovatele, učiněného podle ustanovení §158 trestního řádu; stěžovatel, coby "neúspěšný" oznamovatel trestného činu, který se cítí být poškozen, nesouhlasí s tím, jak orgány činné v trestním řízení s jeho podnětem naložily.

Oproti přesvědčení stěžovatele v tom však spatřovat porušení jím označených, ale ani jakýchkoli jiných ústavně garantovaných subjektivních práv, nelze. Zjištění příslušného skutku, kvalifikace jako trestného činu, trestní stíhání pachatele a jeho potrestání jsou obsahem vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu a nikoli mezi tímto pachatelem a jeho oznamovatelem. Je úkolem státu, aby zákonem určenými (typicky soudními) orgány rozhodoval podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl či nebyl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal. Soukromoprávní nároky osoby poškozené jednáním, v němž oproti jejímu názoru orgány činné v trestním řízení spáchání trestného činu nespatřovaly, jsou adekvátně zajištěny příslušnými občanskoprávní instituty, zejména náhrady škody.

Shodně se Ústavní soud vyslovil i v dalších rozhodnutích, například v usnesení

sp. zn. II. ÚS 361/96

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 7, str. 343 a násl., nebo usnesení

sp. zn. I. ÚS 84/99

, tamtéž, sv. 14, str. 291 a násl. Pro projednávanou věc je pak zejména ilustrativní závěr učiněný ve věci

sp. zn. II. ÚS 155/05

, ve které Ústavní soud (s odkazem na usnesení

sp. zn. III. ÚS 192/2000

) uzavřel, že "způsob prověřování oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nelze z pohledu ústavněprávního zahrnout pod základní práva, garantovaná čl. 36 Listiny". Z usnesení ve věci

sp. zn. IV. ÚS 436/98

se pak podává - coby zásada - že žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, zde není; o připustitelné výjimky v dané věci nejde (srov. usnesení ve věci

sp. zn. III. ÚS 231/07

).

Platí tedy, že existence zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložena nebyla, a tento závěr lze mít za zřejmý; Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2009

Jan Musil v. r.

předseda senátu