Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2288/09 ECLI:CZ:US:2009:1.US.2288.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding criminal court's order for victim's costs as clearly unfounded.

Geschäftsnummer I.ÚS 2288/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging a lower court's order for her to pay the victim's litigation costs. The applicant argued that the court violated her right to defense by issuing a surprise decision without allowing her to comment on the necessity of the expenses. The court dismissed the complaint as clearly unfounded, noting it relied on identical arguments from a previously rejected case.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints based on identical arguments to previously rejected decisions are clearly unfounded and must be dismissed.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint clearly unfounded victim's costs right to defense legal certainty procedural fairness repeated arguments

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebyly shledány věcné ani zákonné důvody (§ 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. C., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 3 To 89/2009, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 5 T 41/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou dne 27. 8. 2009, navrhla I. C. (dále jen "stěžovatelka") zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud") a usnesení Městského soudu v Brně (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně požádala, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

Z připojeného usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 2. 2009 vyplývá, že jím zamítl, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatelky proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byla stěžovatelce uložena, podle § 155 odst. 2 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), povinnost nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení.

Stěžovatelka nesouhlasila zejména s postupem soudu prvního stupně, kterému vytkla, že rozhodl o náhradě nákladů poškozeného, aniž by jí dal možnost vyjádřit se k podkladům, zejména k potřebnosti a účelnosti poškozeným vynaložených výdajů. Tím jí neumožnil efektivně a včas využít jejího práva na obhajobu. Vydáním tzv. překvapivého rozhodnutí soud prvního stupně porušil princip právní jistoty a projevil svoji neúctu k právům stěžovatelky. Toto pochybení nemohla zhojit ani podáním opravného prostředku. Samotné odůvodnění rozhodnutí nemohla totiž napadnout, a proto se nemohla domoci zjištění, proč soud prvního stupně považoval poškozeným uplatňované výdaje za skutečně potřebné a účelné. Tímto postupem měl porušit i její právo vlastnit majetek.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V této ústavní stížnosti napadla stejná rozhodnutí obecných soudů a použila identickou argumentaci, vyjma tvrzení o porušení čl. 11 Listiny, jako v ústavní stížnosti ze dne 30. 7. 2009,

sp. zn. II. ÚS 2019/09

, která byla usnesením ze dne 6. 8. 2009 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nemá důvod odchýlit se od závěru označeného usnesení, a to i ve vztahu k nově namítanému údajnému porušení čl. 11 Listiny, považuje tuto ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou s tím, že v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění shora zmíněného usnesení Ústavního soudu.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebyly shledány věcné ani zákonné důvody (§ 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Návrh na odklad vykonatelnosti má akcesorickou povahu, tzn. že je možno ho podat pouze ve spojení s ústavní stížností a sdílí i její osud. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, je odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a nemusí být výslovně zmíněn ve výrokové části usnesení, kterým je ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu