Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2019/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.2019.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unfair trial in civil costs proceedings. The court rejected claims of violated fair trial rights. The court held that two-instance review cured lower court errors.

Geschäftsnummer II.ÚS 2019/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a convicted defendant against lower court rulings on civil costs. The complainant argued that the district court violated her right to a fair trial by issuing a decision without allowing her to comment on the expenses or attend the hearing. The court ruled that the Convention and Charter do not require two-instance proceedings for civil costs and that the appellate court's review effectively cured the procedural defect.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Art. 6 odst. 1 Úmluva; čl. 36 odst. 1 Listiny: The right to a fair trial does not mandate two-instance proceedings for civil costs, and appellate review cures lower court procedural errors.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal fair trial rights civil costs proceedings two-instance requirement procedural defect cure appellate review legal certainty principle

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 6 odst. 1 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky
3 Listiny základních práv a svobod, v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a "taktéž v korespondujících článcích mezinárodních smluv o ochraně lidských práv, zejména Evropské úmluvy o lidských právech" (str.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, v čl.
§ 155 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 6. srpna 2009 v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti I. C., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. 3 To 89/2009 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2008 sp. zn. 5 T 41/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou Ústavnímu soudu osobně dne 30. 7. 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena její základní práva garantovaná v čl. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a "taktéž v korespondujících článcích mezinárodních smluv o ochraně lidských práv, zejména Evropské úmluvy o lidských právech" (str. 2 ústavní stížnosti).

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2008 sp. zn. 5 T 41/2008 byla stěžovatelce jako odsouzené podle ust. § 155 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "TŘ"), uložena povinnost k náhradě nákladů poškozeného, potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení v souvislosti s přibráním zmocněnce (advokáta), a to ve výši 69 972 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. 3 To 89/2009 podle ust. 148 odst. 1 písm. c) TŘ jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatelka svou argumentaci směřuje výhradně proti postupu Městského soudu v Brně, který při rozhodování o náhradě nákladů poškozeného vydal rozhodnutí, aniž by byla stěžovatelce dána možnost vyjádřit se (zejm. k účelnosti vynaložených výdajů) a aniž by byla přítomna řízení. Městský soud v Brně tak nedal stěžovatelce před vydáním rozhodnutí možnost podávat návrhy, resp. uplatnit námitky a obranu, čímž jí neumožnil efektivně a včas využít jejího práva na obhajobu. Vydáním "překvapivého rozhodnutí" (str. 3 ústavní stížnosti) porušil obecný soud princip právní jistoty, což dle názoru stěžovatelky nelze klasifikovat jinak, než jako neúctu k jejím právům. Stěžovatelka dále uvedla, že toto pochybení nemůže zhojit ani možnost proti tomuto rozhodnutí podat stížnost dle TŘ. Možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí musí být vždy dána před vydáním rozhodnutí, nadto jsou stížnostní důvody vázány pouze na výrok rozhodnutí a nikoli na jeho odůvodnění.

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úvodem Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý proces zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), které garantuje mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo.

Výklad zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým. Nicméně ústavně zakotvené principy spravedlivého procesu je nutno přiměřeně aplikovat i na rozhodování obecných soudů o nákladech řízení. Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o posouzení podmínek přiznání náhrady či konkrétní výši náhrady, je věcí obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení a postup mu předcházející vyhovují ústavním požadavkům procesní spravedlivosti (např. usnesení sp. z.

IV. ÚS 1080/09

ze dne 8. 6. 2009).

Podstatou ústavní stížnosti jsou výtky stěžovatelky směřující k porušení objektivního práva, přičemž stěžovatelka ani netvrdí, že by její subjektivní právo bylo vadným postupem obecného soudu porušeno. Byť lze v obecné rovině souhlasit se stěžovatelkou, že Městský soud v Brně pochybil, když jí nezaslal k vyjádření poškozeným vyčíslené náklady řízení, nelze však s ní již souhlasit, tvrdí-li, že toto pochybení zakládá důvod pro kasační zásah Ústavního soudu. Ústavní soud uvádí a zdůrazňuje, že v souladu se shora uvedeným, neklade Úmluva ani Listina požadavek na dvojinstančnost řízení o náhradě nákladů. Z toho důvodu nemá argumentace stěžovatelky k faktickému zbavení přezkumné instance ústavní relevanci. Krajský soud v Brně v rámci tzv. revizního principu, kterým je ovládáno řízení o stížnosti, přezkoumal z podnětu stěžovatelky, v němž měla příležitost všechny své námitky uplatnit, postup řízení i samotné napadené usnesení Městského soudu v Brně, čímž "zhojil" opomenutí prvoinstančního soudu.

Ústavní soud konstatuje, byť je to vzhledem k absenci tvrzení stěžovatelky nadbytečné, že napadená rozhodnutí městského i krajského soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Zejména usnesení krajského soudu adekvátním způsobem reaguje na všechny výhrady stěžovatelkou předestřené, když ústavně konformním způsobem interpretuje a aplikuje příslušná ust. TŘ (k otázce účelnosti vynaložených nákladů blíže Šámal, P. a kol: Trestní řád, komentář - díl I., 6. vydání, C. H. Beck, 2008, str. 356).

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatelky a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2009

Jiří Nykodým

předseda senátu