Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2422/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.2422.08.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses repeated constitutional complaints as clearly unfounded and procedurally inadmissible due to material subsidiarity.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2422/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the State Property Agency against lower court rulings. The applicant repeatedly challenged the application of a specific Supreme Court precedent regarding property rights and alleged violations of EU public funding rules, arguing it favored a business entity. The Court rejected the complaint as clearly unfounded, noting the applicant had already raised identical arguments in dozens of previous cases, and deemed the new argument regarding public funding inadmissible due to material subsidiarity because it was not raised during the main proceedings.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints that are clearly unfounded or raised for the first time in the constitutional review stage are inadmissible.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal material subsidiarity clearly unfounded repeated litigation state property agency public funding rules procedural inadmissibility

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit nerušeně majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
čl. 95 odst. 1 Ústavy
Soudy prý zároveň nepostupovaly v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy.
čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství
Stěžovatelka též zdůrazňuje, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství, zákona č.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Pl. ÚS 2/02
Constitutional Court invalidates retroactive property law change violating legal certainty and human rights.
II. ÚS 755/06
Constitutional Court dismisses complaint against lower courts regarding property ownership and application of repealed civil code provisions.
IV. ÚS 914/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property rights and fair trial violations in civil proceedings.
II. ÚS 1034/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property rights and fair trial violations in housing cooperative disputes.
III. ÚS 2741/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property rights and fair trial violations in Czech civil litigation.
I. ÚS 3084/07
Constitutional Court dismisses complaint for lack of reasoned judgment and property rights violation in Czech civil case.
IV. ÚS 210/08
Constitutional Court dismisses complaint regarding property rights and fair trial after lower court followed Constitutional Court precedent.
I. ÚS 1422/08
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2008, č.j. 30 Cdo 5512/2007-158, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.9.2007, č.j. 19 Co1680/2007-130, a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.5.2007, č.j. 18 C 536/2006-107, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
III. ÚS 359/96
Constitutional Court dismisses free speech claim for defamation where criticism exceeded truth and decency limits.
III. ÚS 117/2000
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies due to procedural default.
IV. ÚS 589/2000
Constitutional Court dismisses appeal on customs duty, ruling service fees are not purchase commissions under customs law.
III. ÚS 161/01
Constitutional Court annuls lower court rulings for violating fair trial rights regarding cooperative share return.
III. ÚS 183/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to phone records obtained via unconstitutional means.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 42, 128 00 Praha 2, jednající JUDr. Lenkou Pochylou, Územní pracoviště Brno, Orlí 27, 601 70 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006 č. j. 51 Co 351/2006-38 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2008 č. j. 30 Cdo 1480/2007-59 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit nerušeně majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Soudy prý zároveň nepostupovaly v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy.

Stěžovatelka brojí proti interpretaci nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 2/02

, č. 278/2004 Sb., jímž došlo ke zrušení části druhé, čl. II zákona č. 229/2001 Sb. a "oživení" ustanovení § 879c občanského zákoníku, obecnými soudy.

Stěžovatelka též zdůrazňuje, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství, zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, i zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje. V tomto kontextu stěžovatelka tvrdí, že vedlejší účastník - spotřební družstvo - je bezesporu podnikatelem, a proto představuje bezúplatné nabytí majetku státu zakázanou výhodu pro konkrétní podnikatelský subjekt ve smyslu citovaných předpisů.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.

II. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud konstatuje, že obsahově téměř shodnými podáními stěžovatelky se zabýval již nesčetněkrát. V desítkách případů, v nichž stěžovatelka požadovala přehodnocení závěrů vyslovených v nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 2/02

, byly ústavní stížnosti odmítány jako zjevně neopodstatněné (jen namátkou usnesení

sp. zn. II. ÚS 755/06

,

IV. ÚS 914/07

,

II. ÚS 1034/07

,

III. ÚS 2741/07

,

I. ÚS 3084/07

,

IV. ÚS 210/08

či

I. ÚS 1422/08

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jelikož je - byť s drobnými obměnami - řešena stále tatáž problematika, postačuje stran argumentace, kterou stěžovatelka uplatnila již v dřívějších podáních, toliko odkázat na odůvodnění citovaných usnesení.

Stěžovatelka však v ústavní stížnosti uplatňuje i novou námitku, podle níž jsou závěry, které obecné soudy vyvodily z nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 2/02

, v rozporu se zákazem veřejné podpory podle čl. 87 Smlouvy o založení Evropských společenství i souvisejících vnitrostátních předpisů, jelikož nepřípustně zvýhodňují podnikatelský subjekt (vedlejšího účastníka). K tomu Ústavní soud uvádí, že z obsahu vyžádaného spisu sp. zn. 7 C 6/2006 vyplývá, že stěžovatelka tuto výhradu v řízení před obecnými soudy neuplatnila, a tudíž k ní, coby k novu uplatněnému ex post, nemohlo být z důvodu materiální subsidiarity ústavní stížnosti přihlédnuto (k tomuto srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 359/96

,

III. ÚS 117/2000

,

IV. ÚS 589/2000

,

III. ÚS 161/01

,

III. ÚS 183/01

, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz).

III. Nad rámec shora uvedeného Ústavní soud konstatuje, že nemůže než vyjádřit údiv nad skutečností, že ani ustálená a zcela jasná judikatura, se kterou je stěžovatelka nepochybně velmi dobře obeznámena, ji neodrazuje od soustavného a nehospodárného podávání téměř totožných ústavních stížností, které jsou opakovaně odmítány; v posledních měsících naopak frekvence ústavních stížností podávaných stěžovatelkou neustále roste (Ústavní soud v současné době řeší další téměř tři desítky obdobných návrhů).

Ústavní soud samozřejmě nemůže vytýkat oprávněnému subjektu, že - byť bez naděje na úspěch - využívá ústavně zaručeného prostředku k ochraně svých práv. V tomto případě je však třeba upozornit na fakt, že stěžovatelka, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jednající za Českou republiku, je od státu odvozeným subjektem; tímto prismatem je nutno její jednání hodnotit.

Je nepřijatelné, aby stěžovatelka namísto ochrany majetku státu tento majetek hubila opakovaným podáváním ústavních stížností, ačkoliv si s přihlédnutím ke všem okolnostem musí být vědoma, že tyto stížnosti budou odmítány (až orwellovsky absurdně v tomto ohledu působí skutečnost, že stěžovatelka je subjektem, který byl zřízen k ochraně majetku státu). Takovýmto svévolným konáním maří (a to nikoliv v zanedbatelné míře) finanční prostředky i lidské zdroje nejen své, nýbrž i Ústavního soudu. Racionálně se rozhodující osoba, která je nucena nést ekonomické důsledky svého jednání, by zřejmě postupovala jinak; stěžovatelka však - jako subjekt bez vlastních ekonomických zájmů - tyto tlaky zjevně nepociťuje v dostatečné míře, pročež znovu a znovu kverulantně předkládá Ústavnímu soudu své teoretické vývody mnohokráte již Ústavním soudem odmítnuté z důvodů stěžovatelce pregnantně vysvětlených.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu