Constitutional Court suspends constitutional complaint due to pending appeal, enforcing exhaustion of remedies principle.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court suspended the constitutional complaint proceedings because the applicant had not yet exhausted her available legal remedies. The applicant argued that lower court decisions violated her fundamental rights, but the Court noted she simultaneously filed an appeal with the Supreme Court. The Court ruled that it cannot decide on the constitutional complaint while the appeal remains unresolved, as the principle of subsidiarity requires all ordinary legal avenues to be fully utilized first.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3, 4 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court must suspend constitutional complaint proceedings when an applicant has not yet exhausted all available ordinary legal remedies, ensuring the principle of subsidiarity is respected.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Darren, s. r. o., IČ 252 78 711, se sídlem v Opatovicích nad Labem, U elektrárny 306, zastoupené JUDr. Miroslavem Bartoněm, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 33/577, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. ledna 2006, č. j. 42 Cm 80/2005-1079, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 8 Cmo 94/2006-1152, takto:
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. února 2006, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv zakotvených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka zároveň citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla dovoláním.
Dle § 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného řízení. Ústavní soud přitom jedná a rozhoduje vázán zásadou subsidiarity, případné následky odmítnutí mimořádného opravného prostředku jsou upraveny v odst. 4 cit. ustanovení.
K principu subsidiarity se podrobněji Ústavní soud vyslovil mj. v nálezu,
sp. zn. III. ÚS 117/2000
, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C. H. Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1, ve spojení s § 72 odst. 3, 4, 5 zákona o Ústavním soudu], jehož závěry zůstávají i po novele provedené zákonem č. 83/2004 Sb. zachovány. Zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.
Ústavní soud totiž stojí mimo soustavu obecných soudů a nemůže do jejich činnosti zasahovat dříve, než stěžovatelka využije všechny zmíněné procesní prostředky. Je nepochybné, že ani nyní nesmí docházet k souběžnému řízení a rozhodování před Nejvyšším soudem i před Ústavním soudem o různých procesních prostředcích, brojících proti stejným rozhodnutím.
Dotazem u Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že o dovolání stěžovatelky, vedeném pod sp. zn. 29 Cdo 2323/2007, nebylo dosud rozhodnuto. Za této situace nemůže Ústavní soud předjímat, jak Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodne, a ježto není vyloučeno ani zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí, nemůže Ústavní soud, vázán právě uvedeným principem, o podané ústavní stížnosti rozhodnout dříve, než bude Nejvyšším soudem rozhodnuto o podaném dovolání.
Ústavní soud se tedy za daného stavu věci necítí být oprávněn do věci zasahovat, neboť stěžovatelce stále zůstává možnost chránit svá práva v doposud neskončeném řízení před obecnými soudy. Bude tedy ve věci jednat teprve poté, co mu bude ze strany stěžovatelky doručeno rozhodnutí o dovolání. Bude-li tak mít stěžovatelka nadále za to, že tvrzený zásah do jejího práv nebyl rozhodnutím Nejvyššího soudu zhojen, může se u Ústavního soudu domáhat, aby bylo v řízení o ústavní stížnosti pokračováno.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než řízení o ústavní stížnosti přerušit [§ 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění a § 109 odst. 2 o. s. ř. ] do doby, než ve věci rozhodne Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2007
Jan Musil v. r.
předseda senátu