Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to use available legal remedies.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a trade union against a district court's decision to suspend an appeal. The union argued that the proceedings violated fair trial rights, but the court found the complaint procedurally flawed. Since the union did not file a 'complaint for confusion' against the suspending order, the court deemed the complaint inadmissible under the relevant statute.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu; § 229 odst. 4 občanského soudního řádu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to exhaust all available legal remedies, including a complaint for confusion against a suspending order, unless extraordinary circumstances exist.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Odborového svazu pracovníků obchodu České republiky, se sídlem Senovážné nám. 23, Praha 1, zastoupené JUDr. J. K., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 1. 2007 sp. zn. 16 C 16/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu, neboť v řízení, z něhož vzešlo, mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud zjistil z obsahu k ústavní stížnosti přiložených listin, že stěžovatelka se žalobou domáhala určení, že rozhodnutí valné hromady žalované "Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů", kterým se schvaluje delimitace finančních prostředků odborovým svazům z jejího majetku v celkové výši 55.000.000,- Kč, přijaté na valné hromadě žalované konané dne 16. 12. 2005 jako usnesení č. 7, není v souladu se zákonem a statutem žalované. Obvodní soud pro Prahu 3 žalobu stěžovatelky rozsudkem sp. zn. 16 C 16/2006-59 ze dne 16. 5. 2006 zamítl a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení.
Proti tomuto zamítacímu rozsudku podala stěžovatelka odvolání, obvodní soud však odvolací řízení dle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil (výrok I.). Dále rozhodl, že se žalobkyni vrací soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000,- Kč (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.)
V odůvodnění napadeného usnesení obvodní soud argumentoval především poukazem na dikci ust. § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, dle které je řízení jednoinstančním, neboť člen sdružení má právo obrátit se před okresní soud, nikoliv jen k soudu. V tomto duchu se měl již jednoznačně vyjádřit též Ústavní soud ve svém rozhodnutí
sp. zn. IV. ÚS 9/98
. Podle dikce je jediným funkčně příslušným soudem k jakémukoliv rozhodování o věci okresní (obvodní) soud, z čehož plyne, že zde není jiný (funkčně) příslušný soud, který by mohl rozsudek o návrhu vydaný jakkoliv přezkoumávat.
Stěžovatelka se závěrem obvodního soudu nesouhlasí, domnívá se, že řízení není jednoinstanční a proti zamítacímu rozsudku bylo přípustné odvolání.
Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh stěžovatelky byl podán včas, zda je přípustný a splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti, jež jsou vyžadovány zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ve vztahu k ústavní stížnosti proti napadanému usnesení obvodního soudu tomu tak není.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Výjimkou je pouze mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle druhého odstavce téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy k rozhodné skutečnosti došlo, anebo v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu platí, že "žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení."
V posuzované věci přitom rozhodl obvodní soud v prvém stupni o zamítnutí žalovaného nároku, přičemž tentýž soud jakožto soud odvolací odvolací řízení usnesením zastavil.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka ústavní stížností napadené usnesení obvodního soudu nenapadla žalobou pro zmatečnost, ač jí tento prostředek k ochraně jejích práv poskytuje výše citované ustanovení občanského soudního řádu. Za těchto okolností je pak nutno považovat projednávanou ústavní stížnost za nepřípustnou a jako takovou ji dle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Ústavní soud musí v řízení o ústavní stížnosti dbát zásady subsidiarity, přičemž výjimku z této zásady může učinit jen při naplnění mimořádných, v zákoně o Ústavním soudu vypočtených předpokladů. V dané věci však důvody pro aplikaci ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neshledal, neboť stížnost nepřesahuje individuální zájmy stěžovatelky a stěžovatelka ani nevede žádné řízení o opravném prostředku, v němž by docházelo k průtahům.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj