Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 800/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.800.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint as time-barred and unfounded regarding inadmissible appeal rejection.

Geschäftsnummer II.ÚS 800/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two individuals against the Supreme Court's dismissal of their appeal. The applicants argued that the lower courts improperly rejected their objections to a payment order and that the Supreme Court's decision denied them final judicial protection. The Court ruled that the appeal was inadmissible because the first-instance ruling was merely procedural, and the time limit for the constitutional complaint expired upon the Supreme Court's decision.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the expiration of the statutory time limit, which begins running from the service of the final judicial remedy when the right to appeal was never legally established.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility statutory time limit expiration inadmissible appeal rejection procedural vs substantive ruling final judicial protection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou, a v části směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti a) Ing. A. R., b) Ing. L. Š., zastoupených JUDr. T. Ch., proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 12. 2006, č. j. 29 Odo 1278/2006-104, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 5. 2006, č. j. 7 Cmo 179/2006-90, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 3. 2007, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci. Jsou přesvědčení, že jimi bylo porušeno jejich základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny. Nesouhlasí se závěrem dovolacího soudu o nemožnosti napadnout usnesení odvolacího soudu dovoláním a domnívají se, že rozhodnutí o dovolání je posledním procesním prostředkem, který jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje, když se jedná o rozhodnutí, které řeší právní otázku, která má po právní stránce zásadní význam, a nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu řešena. Protiústavní stav je dle stěžovatelů vyvolán tím, že soud I. stupně odmítl jejich námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu jako opožděné v důsledku nesprávného posouzení zákonných podmínek pro aplikaci náhradního doručení dle ustanovení § 50c odst. 4 o.s.ř. Odvolací soud navíc svým postupem, když rozhodl bez jednání, znemožnil stěžovatelům zúčastnit se řízení, vyjádřit se k vyžádaným listinám a případně navrhnout důkazy. Nejvyšší soud pak nesprávně vyhodnotil usnesení odvolacího soudu jako rozhodnutí, proti kterému nelze podat ve smyslu § 236 a násl. dovolání, čímž následně nemohl zhojit popsané nezákonné zásahy soudů nižších stupňů do základních práv stěžovatelů.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 3 Sm 77/2005, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě odmítl usnesením ze dne 2. 1. 2006, č. j. 3 Sm 77/2005-70, jako opožděné námitky stěžovatelů, podané proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 27. 10. 2005. Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatelů napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Toto usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 5. 6. 2006. Proti usnesení odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud dovolání usnesením ze dne 4. 12. 2006, č. j. 29 Odo 1278/2006-104, podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl jako nepřípustné.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, je zjevně neopodstatněná.

Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud Nejvyšší soud odmítne dovolání, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda uvedený soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo odvolatele, aby bylo jeho dovolání stanoveným postupem projednáno. Jak bylo zjištěno z obsahu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud v souladu se zásadami občanského soudního řádu posoudil přípustnost dovolání z hlediska všech v úvahu přicházejících ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. V odůvodnění svého rozhodnutí ústavně konformním způsobem vyložil, proč neshledal ani přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V případě napadeného usnesení odvolacího soudu nebylo totiž změněno či potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž by bylo rozhodováno o věci samé, nýbrž bylo potvrzeno usnesení o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost. O nepřípustnosti dovolání byli ostatně stěžovatelé v napadeném usnesení odvolacího soudu poučeni. Pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) nelze proto dovolacímu soudu cokoli vytknout.

V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, je podána opožděně.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (§ 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu lze za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje a jehož vyčerpáním je podmíněna ústavní stížnost, považovat pouze přípustné dovolání. Výjimku obsahuje toliko situace, kdy bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení orgánu, který o něm rozhoduje (viz ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V takovém případě lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Na projednávaný případ ovšem nelze shora uvedenou výjimku vztáhnout, neboť Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné nikoli z důvodu, závisejícího na jeho uvážení, ale proto, že stěžovatelům vůbec nepříslušelo právo k podání dovolání. V tomto případě nelze pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci přihlížet k datu doručení usnesení Nejvyššího soudu, když dovolání stěžovatelů nelze považovat za poslední procesní prostředek, který jim zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje. Proto lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí vrchního soudu počala běžet již následujícím dnem jeho doručení, tedy dnem 6. 6. 2006, a nikoli doručením usnesení Nejvyššího soudu, jak nesprávně dovozují stěžovatelé (srov.

III. ÚS 390/04

,

II. ÚS 346/06

).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou, a v části směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu