Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
Pl.ÚS 75/06 ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.75.06 KI-generiert

Constitutional Court dismisses High Court's appeal as state organs cannot file constitutional complaints against each other.

Geschäftsnummer Pl.ÚS 75/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the High Court of Brno's constitutional complaint regarding a jurisdictional dispute resolution. The High Court argued that its right to a fair process was violated because the special senate did not notify it before initiating proceedings. The court ruled that state organs, including courts and administrative bodies, lack standing to file constitutional complaints as they do not possess constitutionally guaranteed fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Organs of state power, including courts and administrative bodies, lack standing to file constitutional complaints as they are not holders of constitutionally guaranteed fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint standing state organ rights jurisdictional dispute resolution fair process violation Constitutional Court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Kompetenční spor mezi Zeměměřičským a katastrálním inspektorátem v Brně a Krajským soudem v Brně

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského, ve věci ústavní stížnosti Krajského soudu v Brně, Rooseveltova 16, Brno, jehož jménem jedná JUDr. Milan Páleníček, samosoudce, proti usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 14. srpna 2006, č. j. Konf 45/2005-22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 10. října 2006 ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedenému usnesení, jímž zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen "zvláštní senát") rozhodl o návrhu Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi tímto orgánem a Krajským soudem v Brně tak, že určil příslušným vydat rozhodnutí ve věci vedené u Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně pod sp. zn. O-28/110/2002, o zamítnutí návrhu na povolení vkladu práva do katastru nemovitostí soud v občanském soudním řízení, a zároveň zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2004, č. j. 35 C 44/2003-23.

Krajský soud v Brně v odůvodnění svého podání namítá, že vydáním napadeného rozhodnutí bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť zvláštní senát v řízení o vydání napadeného usnesení nezaslal zúčastněnému soudu návrh na zahájení řízení, ani mu neumožnil se k němu vyjádřit, a to za situace, kdy žádný kompetenční konflikt neexistoval. Krajský soud tvrdí, že v řízení před zvláštním senátem je v pozici účastníka takového řízení, a proto mu příslušení všechna jeho práva, včetně základních práv, neboť rozhodnutí zvláštního senátu je rozhodnutím orgánu veřejné moci o právech

a povinnostech účastníků řízení před ním, samou stížností je však napadán především postup před vydáním rozhodnutí. Dle jeho názoru kompetenční spor mezi orgány veřejné moci, jejichž jednání je jednáním státu o tom, který bude povinen rozhodnout určitý spor, rozhoduje další orgán veřejné moci, jehož jednání je také jednáním státu, a to v soudním řízení. Jestliže druhý orgán veřejné moci vyvolá návrhem na zahájení řízení spor o objektivní právo, má druhý orgán veřejné moci, jako účastník řízení, právo se k tomuto návrhu vyjádřit. Krajský soud namítá i věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby jej Ústavní soud svým nálezem zrušil.

Po seznámení s obsahem stížnosti zkoumal Ústavní soud, zda stěžovatel je osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Účastníkem řízení o ústavní stížnosti je pak stěžovatel a státní orgán, nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu stížnost směřuje.

Zákon o Ústavním soudu v citovaném ustanovení taxativně vymezuje rozsah osob oprávněných k podání ústavní stížnosti. Těmito oprávněnými osobami mohou být jen fyzické nebo právnické osoby, nikoliv orgány státu, bez ohledu na své postavení v řízení. Lhostejné v daném případě je i to, zda jde o orgány správní či o soud nebo soudy, v obém případě jde o orgány, které jsou samy ze zákona nadány pravomocí orgánu veřejné moci, již i uplatňují. V případě posuzované ústavní stížnosti je předmětem stížnosti rozhodnutí zvláštního senátu určeného zákonem k rozhodování kompetenčních sporů mezi orgány veřejné správy a soudy, tedy mezi dvěma skupinami orgánů nadaných autoritativně jménem státu vykonávat jim svěřenou pravomoc. Ústavní stížnost však není opravným prostředkem určeným k řešení vzájemných sporů mezi takovými orgány v druhém nebo jakémkoliv jiném stupni, je prostředkem k ochraně ústavně zaručených práv a svobod fyzických a právnických osob, které státní moci při výkonu jejích veřejnoprávních oprávnění podléhají. Krajský soud ani jeden z jeho samosoudců takovou osobou bezesporu není, neboť jako představitele státního orgánu jej za osobu fyzickou nebo právnickou nadanou ústavně zaručenými právy ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) považovat nelze (obdobně rozhodl Ústavní soud ve věcech

sp. zn. II. ÚS 416/97

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 10, usn. č. 10,

sp. zn. IV. ÚS 416/98

, Výběr z rozhodnutí Ústavního soudu, č. 4/99, str. 125, Pl. ÚS-st. 9/99, Sbírka nálezů a usnesení sv. 16, str. 372)

Vyjádřeno jinak, definičním znakem podmínek pro podání ústavní stížnosti je mimo jiné zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických nebo právnických osob. Ústavní soud pouze v úzkém okruhu věcně vymezených vztahů přiznal takové postavení státu, a to tam, kde stát vystupuje těmto fyzickým a právnickým osobám na roveň, v postavení, které odpovídá svými oprávněními a povinnostmi postavení jejich (např. v pozici vlastníka majetku při výkonu vlastnických práv a jejich ochraně - srv. nález

sp. zn. II. ÚS 93/99

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 24, nález č. 141)). Samosoudce obecného soudu, případně soud sám, jako nositel státní moci, však z povahy věci není a ani nemůže být nositelem základních práv a svobod. V tomto ohledu jeví se Ústavnímu soud závěry pléna Ústavního soudu ve stanovisku Pl. ÚS-st. 9/99 plně aplikovatelné i na tuto situaci a může na ně pouze odkázat. Pozice soudu vůči rozhodnutí zákonem k tomu určeného orgánu, jímž bylo autoritativně určeno, který z orgánů státu je oprávněn v konkrétní věci autoritativně rozhodnout, není (zejména za situace, kdy tento senát zrušil i předchozí rozhodnutí tohoto soudu ve věci) od stanoviskem zaujatého názoru nijak odlišná.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost, aniž by byla dále posuzována, odmítnuta dle ust. § 43 odst. 2 písm. b) jako návrh podaný osobou k tomu neoprávněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2006

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu