Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 416/98 ECLI:CZ:US:1999:4.US.416.98 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because the administrative court acting as defendant lacks standing to sue.

Geschäftsnummer IV.ÚS 416/98
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the District Office, which had been ordered to vacate its own decisions by the Regional Court. The applicant argued that the administrative orders violated their property rights, but the Court ruled that the District Office, acting as the defendant in the administrative proceedings, could not simultaneously act as the complainant. The Court held that administrative bodies may only participate as parties or third parties, not as the sole complainant, rendering the complaint inadmissible due to a lack of active standing.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 250 o.s.ř.: An administrative body acting as the defendant in administrative proceedings lacks active standing to file a constitutional complaint and may only participate as a party or third party.

Schlagwörter

KI-generiert
active standing constitutional complaint administrative body defendant status public authority legitimacy inadmissible

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
čl. 10 Ústavy ČR
d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
§ 250 o.s.ř.
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je podání návrhu zjevně neoprávněnou osobou důvodem k jeho odmítnutí.
§ 76 zákona č. 182/1993 Sb.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

IV.ÚS 416/98

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti O.Ú., referátu vnitřních věcí, zastoupeného JUDr. M.K., vedoucím referátu vnitřních věcí, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 22 Ca 130,131,132/98, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 9. 1998, se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 22 Ca 130, 22 Ca 131, 22 Ca 132/98, kterým bylo zrušeno rozhodnutí O.Ú. ze dne 6. 3. 1998 (ve výroku rozsudku je nesprávně uvedeno 6. 3. 1997), čj. Vnitř. 120/98.OZ/109, a rozhodnutí M.ú. ze dne 4. 12. 1997, čj. RP-OZ-5/97, a věc vrácena k dalšímu řízení. Navrhovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí orgánů veřejné správy zrušená ústavní stížností napadeným rozsudkem krajského soudu byla vydána podle § 5 o.z., když účastníkům řízení Z. a B.Š., K.K., M. a J.F., bylo předběžně zakázáno zasahovat do vlastnického práva obchodní společnosti A., a uloženo jim vyklidit byty a předat klíče vlastníku domu, tj. shora uvedené obchodní společnosti, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

Ústavní soud se nejprve zabýval aktivní legitimací stěžovatele k podání ústavní stížnosti. Podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. V dané konkrétní věci podává ústavní stížnost O.Ú., který v řízení o žalobě, kterou se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí ve věci předběžné ochrany orgánem státní správy, vystupoval jako žalovaný, neboť je ve smyslu § 250 o.s.ř. správním orgánem, který v rámci správního řízení rozhodoval v posledním stupni. Za této situace je třeba konstatovat, a to ve shodě s dosavadní judikaturou Ústavního soudu, týkající se okruhu oprávněných osob k podání ústavní stížnosti (např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 458/97

, publikované pod usn. č. 26 ve svazku 10 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu,

sp. zn. II. ÚS 416/97

, publikované pod č. 10 ve svazku 10 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), že okresní úřad jako orgán veřejné moci, který ve věci v rámci správního řízení rozhodoval v posledním stupni, nemůže v řízení o ústavní stížnosti vystupovat jako navrhovatel (stěžovatel). Pokud tak okresní úřad jako orgán veřejné moci podal ústavní stížnost, není pro nedostatek aktivní legitimace osobou oprávněnou k podání této ústavní stížnosti. Pro úplnost pohledu na postavení orgánu veřejné moci v řízení o ústavní stížnosti je vhodné uvést, že státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci může být ve smyslu § 76 zákona č. 182/1993 Sb., v řízení o ústavní stížnosti účastníkem, případně vedlejším účastníkem, nikoli však v postavení stěžovatele.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je podání návrhu zjevně neoprávněnou osobou důvodem k jeho odmítnutí. Jestliže tedy byla ústavní stížnost z vyložených důvodů podána někým zjevně neoprávněným, nezbylo Ústavnímu soudu než ji odmítnout, aniž se zabýval věcným obsahem stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 1999

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj