Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fee exemption due to lack of property evidence.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by an organization against rulings denying a request for exemption from court fees. The applicant argued that lower courts violated constitutional rights by improperly assessing the credibility of submitted financial documents without appointing an expert. The court held that the Constitutional Court lacks jurisdiction to re-evaluate factual findings or credibility assessments made by ordinary courts in fee exemption cases.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court cannot re-evaluate factual findings or credibility assessments made by ordinary courts when deciding on exemptions from court fees.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti organizační jednotky občanského sdružení "Ochranné Sdružení Drobných Akcionářů" nazvané OSDA - ČR - Genoservis, se sídlem Nádražní 532/157, Ostrava, evidenční číslo: 004, zastoupené předsedou organizační jednotky Tomášem Tauferem, právně zastoupené JUDr. Milošem Bláhou, advokátem se sídlem Zenklova 117, Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. dubna 2006 č. j. 8 Cmo 130/2006-26, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. ledna 2006 č. j. 42 Cm 107/2005-14, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, t a k t o:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í:
Včas podanou ústavní stížností, doplněnou podáním ze dne 25. 8. 2006, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví usnesení označených rozhodnutí, a tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 95 odst. 1 Ústavy.
Stěžovatel nesouhlasí zejména s odůvodněním nevyhovujícího výroku usnesení soudu prvního stupně potvrzeného rozhodnutím odvolacího soudu ohledně návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků v řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Genoservis, a. s. Protiústavnost předmětného rozhodnutí soudu prvního stupně spatřuje stěžovatel v údajné nezákonnosti posouzení předpokladů pro osvobození stěžovatele (v dřívějším řízení "žalobce") od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a dále ve skutečnosti, že soud prvního stupně porušil své zákonné povinnosti, pokud při posuzování stěžovatelem předložených dokladů nepostupoval ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř. a neustanovil pro posouzení majetkových poměrů stěžovatele znalce.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 1. 2006 č. j. 42 Cm 107/2005-14 žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků nevyhověl a stěžovateli osvobození od soudních poplatků v předmětném řízení nepřiznal, neboť stěžovatel ani po opakované výzvě tohoto soudu nepředložil takové doklady, které by osvědčovaly majetkové poměry vylučující možnost potřebných plateb, přičemž s ohledem na výši soudního poplatku (1 000,- Kč) prvostupňový soud zdůraznil, že taková částka by neměla "nadměrným způsobem zatížit rozpočet žádné funkční právnické osoby", zvláště pak ne v případě, pokud stěžovatel dovozuje aktivní legitimaci ve věci z vlastnictví akcií.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 4. 2006 č. j. 8 Cmo 130/2006-26 jako soud odvolací rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že sice podle jeho zjištění z obsahu příslušného soudního spisu nic nenasvědčuje tomu, že v dané věci se jedná o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva, avšak stěžovatel je i v takovém případě povinen soudu věrohodným způsobem prokázat své majetkové poměry, pokud jimi odůvodňuje žádost o osvobození od soudního poplatku. Stěžovatelem předložené doklady - účetní závěrka, potvrzení předsednictva stěžovatele, čestné prohlášení statutárního orgánu stěžovatele a zástavní smlouvu posoudil odvolací soud ve shodě s právním názorem soudu prvního stupně a v této souvislosti konstatoval, že ze zástavní smlouvy vyplývá, že stěžovatel závazek vůči konkrétní osobě zajistil zástavním právem k jednomu kusu akcie společnosti Genoservis, a. s., což však v předložené rozvaze jakýmkoli způsobem není vyznačeno. Z tohoto důvodu odvolací soud potvrdil právní závěr soudu prvního stupně o nevěrohodnosti předložených dokladů a tedy nesplnění zákonných podmínek pro osvobození ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.
Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatele včetně doplnění jeho návrhu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Stěžovatel odůvodňuje svůj návrh údajným porušením svého práva na soudní a jinou právní ochranu a na spravedlivý proces, přičemž zdůrazňuje, že oba obecné soudy při svém rozhodování vybočily z rámce procesního předpisu a porušily tak povinnost uvedenou v ustanovení čl. 95 odst. 1 Ústavy.
Jádrem jeho ústavní stížnosti je však nesouhlas s odůvodněním napadených rozhodnutí obou obecných soudů především v otázce věrohodnosti jím předložených listinných dokladů.
Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil (viz např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 271/2000
uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, nález č. 28, str. 275 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2006
sp. zn. I. ÚS 678/04
), že v otázce osvobození od soudních poplatků je možnost zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů ještě omezenější, než je tomu v ostatních případech, neboť posouzení a rozhodnutí o tom, zda jsou splněny stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů zejména s ohledem na ústavní princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy).
Vzhledem k tomu, že na kladné vyřízení žádosti účastníka není právní nárok a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutková zjištění ani právní závěry, k nimž příslušný obecný soud při zvažování důvodnosti uplatňovaného návrhu dospěl, nemůže přisvědčit ani tvrzením stěžovatele o údajně nezákonném postupu soudu prvního stupně při hodnocení stěžovatelem předložených dokladů či o nedostatečném skutkovém zjištění, které bylo podkladem pro rozhodování obecných soudů. Ústavní soud totiž sdílí názor obecných soudů, že žadatel o osvobození od soudních poplatků v konkrétním řízení dokládá (a prokazuje) důvodnost svého návrhu ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.
Jak je zřejmé z dosavadní judikatury, Ústavní soud není oprávněn "přehodnocovat" již jednou provedené hodnocení dokladů předložených stěžovatelem v otázce jeho poměrů, pokud se oba obecné soudy těmito doklady v řízení zabývaly a v odůvodnění napadených rozhodnutí vysvětlily, z jakého důvodu mají pochybnosti o jejich věrohodnosti. Skutečnost, že stěžovatel s těmito důvody nesouhlasí, nezakládá ještě bez dalšího protiústavnost předmětných rozhodnutí.
Závěrem Ústavní soud poznamenává, že v návrhu obsažený odkaz na právní závěr vyjádřený v nálezu Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 150/93
je pro daný případ nepoužitelný, neboť předmětný nález se týká věci skutkově zcela odlišné.
Ústavní soud proto na základě výše uvedených důvodů návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2006
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu