Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 678/04 ECLI:CZ:US:2006:1.US.678.04 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as unfounded regarding court fee exemption denial based on lack of funds.

Geschäftsnummer I.ÚS 678/04
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court decisions denying her exemption from court fees. The applicant argued that her inability to pay due to property disputes violated her right to a fair trial, while the lower courts found her claim for damages to be clearly unsuccessful after five years. The Court ruled that the lower courts correctly applied the law, noting that fee exemptions require both financial need and a non-frivolous claim, which were not met in this case.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court; Article 82 of the Constitution; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review general courts' decisions on court fee exemptions unless fundamental rights are violated, and such decisions are final if based on a clear lack of merit.

Schlagwörter

KI-generiert
court fee exemption constitutional complaint fair trial rights frivolous claim Constitutional Court jurisdiction procedural law unfounded appeal

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Article 82 of the Constitution
Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 6 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Section 138 of the Code of Civil Procedure
Městský soud uvedl, že v daném případě nebyly pro osvobození od soudních poplatků, podle § 138 OSŘ, splněny podmínky a závěr soudu byl v usnesení zdůvodněn.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Case No. III. ÚS 23/93
Case No. IV. ÚS 271/2000
Case No. II. ÚS 324/04

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky G., zastoupené advokátem JUDr. Z.K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2004, čj. 17 Co 324/2004 - 28, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 7. 2004, čj. 7 C 37/2004 - 22, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhla zrušení v záhlaví označených usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud").

V ústavní stížnosti stěžovatelka shrnula průběh svého sporu s žalovanou MčP. Uvedla, že žalovaná neoprávněně obsadila jí užívané nebytové prostory a protiprávně zabavila její majetek, který jí i nadále zadržuje. To způsobilo, že stěžovatelka nemůže podnikat a nemá ani žádné finanční prostředky. Proti městské části podala žalobu, ale vzhledem k uvedené situaci nemůže zaplatit vysoký soudní poplatek. Zamítnutí žádosti o prominutí soudního poplatku znemožňuje stěžovatelce uplatňovat její práva, což je v rozporu s ustanoveními § 1, § 2 a § 3 OSŘ.

V souladu s ustanovením § 42 odst. 3, 4 zákona o Ústavním soudu bylo vyžádáno vyjádření účastníků řízení.

Městský soud uvedl, že v daném případě nebyly pro osvobození od soudních poplatků, podle § 138 OSŘ, splněny podmínky a závěr soudu byl v usnesení zdůvodněn. Na osvobození od soudních poplatků není právní nárok, účastník nemůže vázat svá ústavní práva, vyplývající ze soudního procesu, na poskytnutí osvobození od soudních poplatků.

Z ústavní stížnosti napadených rozhodnutí bylo zjištěno, že u obvodního soudu bylo, pod sp. zn. 12 C 48/2000, vedeno řízení o žalobě městské části proti stěžovatelce (tehdy v procesním postavení žalované) o zaplacení smluvní pokuty ve výši 491 000,-- Kč. Žalobě bylo vyhověno, rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2003. Řízení v uvedené věci bylo skončeno zamítavým rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2251/2003. O ústavní stížnosti proti tomuto rozsudku rozhodoval i Ústavní soud. Usnesením ze dne 19. 5. 2005,

sp. zn. II. ÚS 324/04

, ji shledal zjevně neopodstatněnou.

V řízení před Obvodním soudem, vedeném pod sp. zn. 7 C 37/2004, se stěžovatelka domáhá po žalované městské části zaplacení částky 5 897 456,-- Kč z titulu náhrady škody a požádala o osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud její návrh zamítl usnesením ze dne 14. 7. 2004, čj. 7 C 37/2004 - 22, a Městský soud usnesením ze dne 30. 8. 2004, čj. 17 Co 324/2004 - 28, napadené usnesení obvodního soudu potvrdil.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). S ohledem na uvedené posuzoval Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžovatelka sice neuvádí žádnou ústavněprávní argumentaci, ani blíže nespecifikuje, které ústavně zaručené základní právo nebo svoboda měly být postupem a rozhodnutími obecných soudů porušeny, ale z její stížnosti lze dovodit (pokud píše o nemožnosti uplatnění svých práv), že namítá zásah do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud připomíná, že v otázce osvobození od soudních poplatků je možnost jeho zásahu do rozhodování obecných soudů ještě omezenější než v případech ostatních, jak zmínil mj. v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, nález č. 28, str. 275), kde konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl.

V projednávané věci lze konstatovat, že rozhodnutí obecných soudů jsou vyčerpávajícím způsobem odůvodněna. Obvodní soud se při aplikaci § 138 odst. 1 OSŘ zabýval tím, zda u stěžovatelky nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Poukázal na výsledek řízení vedeného pod sp. zn. 12 C 48/2000 a na to, že v řízení zahájeném dne 12. 5. 2004 stěžovatelka uplatňuje, po více než pěti letech od tvrzeného protiprávního jednání, náhradu škody. S ohledem na to obvodní soud žalobu posoudil jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Uvedenou argumentaci doplnil v odůvodnění svého usnesení ještě městský soud, když konstatoval, že k osvobození od soudních poplatků nepostačí jen nedostatek finančních prostředků žadatele, ale kumulativně musí být splněna i podmínka, že nejde o zjevně bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva či o svévolnou žalobu. Ústavní soud je toho názoru, že z ústavně právního hlediska nelze napadeným rozhodnutím obecných soudů nic vytknout, jejich procesní postup a aplikace podústavního práva byla ústavně konformní, k zásahu do základních ústavně zaručených práv stěžovatelky garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedošlo.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal v řízení před obecnými soudy žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu