Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appear with mandatory lawyer representation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Ing. P.Ch. because the complainant did not appear with a lawyer holding full power of attorney. Although the complainant had previously filed numerous similar complaints without counsel and was repeatedly informed of the requirement, the Court deemed repeated individual warnings unnecessary given the established pattern of non-compliance. Consequently, the Court applied the statutory rule that mandatory legal representation is a prerequisite for admissibility and rejected the complaint under the relevant section of the Constitutional Court Act.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the complainant fails to appear with a lawyer holding full power of attorney, even if prior cases established the necessity of such representation.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Ing. P.Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.5.2006, sp. zn. Ncd 299/2006-230, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
Od ů v o d n ě n í :
Podání, označené jako ústavní stížnost, obdržel Ústavní soud dne 14.8.2006, aniž by však byl stěžovatel zastoupen advokátem na základě řádné plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vedl a vede - jen v roce 2006 k dnešnímu dni 15 věcí - se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem) volí, ačkoli byl opakovaně a mnohokrát o této podmínce řízení poučen, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon u podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. I. ÚS 790/04
,
sp. zn. II. ÚS 82/05
,
sp. zn. I. ÚS 169/05
,
sp. zn. IV. ÚS 190/05
nebo
sp. zn. III. ÚS 243/05
).
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého zjištění, že dříve poskytnutá poučení soudu řádně informovala stěžovatele, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení pro každé nové a nové konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci např. sp. zn III. ÚS 59/06,
IV. ÚS 168/06
,
III. ÚS 201/06
a mnoho dalších) tudíž Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2006
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj