Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 59/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.59.06 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.

Geschäftsnummer III.ÚS 59/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. P. Ch. against lower court decisions regarding his legal representation. Although the applicant repeatedly ignored mandatory lawyer representation rules despite prior warnings, the Court deemed further individual reminders ineffective and formalistic. Consequently, the Court dismissed the complaint without a hearing based on the established principle that such complaints require mandatory legal counsel.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint if the applicant fails to be represented by a lawyer, noting that repeated warnings render further individual reminders ineffective and formalistic.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal procedural defect legal counsel requirement ineffective reminder formalistic procedure Constitutional Court practice

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Učinil tak, aniž byl zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákona o Ústavním soudu").

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. P. Ch., za účasti Vrchního soudu v Praze, se sídlem v Praze, náměstí Hrdinů 1400, a Krajského soudu v Praze se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 5, proti rozhodnutím těchto soudů ze dne 19.10.2005, č.j. 1 Co 324/2005, 1 Co 325/2005-1327 a 1 Co 326/2005, a ze dne 5.10.2004, č.j. 24 Nc 30/2004-956, ze dne 15.3.2005, č.j. 24 Nc 9/2005-1152, a ze dne 18.3.2005, č.j. 24 Nc 89, 90/2005-1155, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Podáním, označeným jako ústavní stížnost se Ing. P. Ch. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení, jehož byl účastníkem v postavení žalovaného. Učinil tak, aniž byl zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákona o Ústavním soudu").

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem) volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. I. ÚS 790/04

,

sp. zn. II. ÚS 82/05

,

sp. zn. I. ÚS 169/05

,

sp. zn. IV. ÚS 190/05

nebo

sp. zn. III. ÚS 243/05

).

Ať již je nedostatek povinného zastoupení advokátem pojímán jako (odstranitelný) nedostatek podmínky řízení nebo (jak je spíše vlastní praxi Ústavního soudu) coby vada návrhu (ústavní stížnosti), vždy je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (zastavení řízení, resp. odmítnutí návrhu) pak lze teprve tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci

sp. zn. III. ÚS 655/05

) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a/ zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o.s.ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl.

Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2006.

Vladimír K ů r k a v. r.

soudce zpravodaj